Já věřím, že pokání platí stejně pro věřící tak pro hříšníky; křesťané, kteří si udržují postoj pokání na sebe připoutávají Boží speciální pozornost. Pokud chodíme před Pánem s kajícím srdcem, budeme zaplaveni neuvěřitelnými požehnáními.
Pozoruhodnou charakteristikou kajícího srdce je ochota přijmout vinu za provinění a říci: „Pane, já jsem ten, kdo zhřešil.“
„Neboť zbožná lítost tvoří pokání vedoucí ke spasení“ (2.Korintským 7:10). A Jan píše: „Jestliže říkáme, že nemáme hřích, podvádíme sami sebe a pravda v nás není“ (1. Janova 1:8).
Může to být nesnesitelné připustit, že se mýlíme. Ospravedlňujeme naše skutky a provádíme všechny druhy machinací, abychom unikli vině v úsilí odvést od nás pozornost. A nic z toho netěší Boha.
Být kajícník znamená více, než jen omlouvat se nebo dávat věci do pořádku s osobou, s kterou jsme ve sporu. Je potřeba dávat si do pořádku věci s Bohem. David je nám perfektním příkladem. On věří ve vedení srdce Božím reflektorem. V těžkém káznění a vykopávání hříchů ze svého srdce, David volal: „Vyzpytuj mě, Bože, a poznej mé srdce, zkoumej mě a poznej mé myšlení a pohleď, není-li ve mně cesta trápení, a veď mě cestou věčnosti!“ (Žalm 139: 23-24)
David neustále otevíral své srdce na Boží reflektor. On vítal přezkoušení od Pána, šel tak daleko až plakal: „Jestliže jsem zhřešil proti tobě jakýmkoli způsobem a nevím to, prosím zjev mi to. Já toho lituji ‚Svá přestoupení uznávám, svůj hřích mám před sebou ustavičně. Proti tobě samému jsem zhřešil, udělal jsem to, co je zlé v tvých očích.“ (Žalm 51:5-6)
Potřebuješ to a dovolíš, aby Bůh dnes hledal tvé srdce? Pokání z jakéhokoli skrytého hříchu udrží tvé srdce měkké a poddajné před Ním, něžné a jednoduše tvarované Duchem Svatým.