„Saul se začal Davida bát, neboť s ním byl Hospodin, kdežto od Saula odstoupil.“ (1. Samuelova 18,12)
Satan závidí a bojí se těch, kteří zůstávají v modlitbě s Bohem a jsou odhodlaní stát a ve víře bojovat. Satan se bojí i velmi malé armády lidí, kteří jsou připraveni k boji.
Krčí se před těmi, kdo stojí na nohou připraveni odolat.
Protože se vás bojí, snaží se oslabit vašeho bojového ducha.
Dělá to tak, že se snaží zaplavit vaši mysl strachem z porážky a rozptýlit vás myšlenkami, které plodí nedůvěru a pochybnosti o Boží moci, Křičí do mysli a duše: „Už nemá smysl bojovat. Ze všech bojů už jsi příliš zesláblý. Síly pekla jsou příliš velké na to, aby je šlo přemoci, tak si už odpočiň.“
Ale to vše je odvádění pozornosti! Celou satanovou strategií je přimět tě, abys přestal hledět na Ježíše a spoléhat na jeho vítězství na kříži. Chce, abys zaměřil svou pozornost na své slabosti, hříchy, nedostatky. Chce, abys uvěřil, že nejsi dost silný na to, abys pokračoval. Ale zde nejde o tvou sílu, ale o Ježíšovu!
Ve skutečnosti všichni musíme bojovat, dokud nezemřeme nebo nepřijde Ježíš. Možná nám bude dopřáno období klidu a oddechu, ale dokud jsme na této zemi, jsme zapojeni do duchovního boje. Těm bitvám prostě není konec. Proto apoštol Pavel říká, že Ježíš nám dal zbraně na bourání pevností (viz 2. Korintským 10,3-5). Byli jsme vybaveni zbraněmi, které Satan nemůže vystát: modlitbou, půstem a vírou.
Nadešel čas, abychom se přestali soustřeďovat na současné soužení. Musíme odlepit oči od zkoušek a zaměřit se na kapitána. Ježíš drží klíč k vítězství a slíbil nám: „Vybavil jsem vás všemi zbraněmi potřebnými k bitvě. Jsem připraven dát vám sílu, když budete slabí.“