Ze všech hříchů, které můžeme spáchat, je pochybnost jedním z nejvíce nenáviděných Bohem. Podle Starého i Nového zákona naše pochybování zarmucuje Hospodina. Ve starověkém Izraeli vidíme toho klasický příklad poté, co Bůh osvobodil svůj lid z rukou faraona.
„Zhřešili jsme už se svými otci, provinili jsme se, svévolně jsme si vedli. Naši otcové v Egyptě nepochopili tvé divy, tvé hojné milosrdenství si nepřipomínali, vzepřeli se při moři — při moři Rákosovém“ (Žalm106:6-7).
Pisatel zde činí vyznání. Hříchem, který Izrael spáchal, byla pochybnost, že je Bůh vysvobodí a to dokonce i potom, co pro ně udělal neuvěřitelný zázrak u Rákosového moře. Vypadá to nepředstavitelně, že ti stejní lidé zpochybňovali Boží věrnost poté, co čelili útrapám. Žalmista v podstatě říká: „Můžeš tomu věřit? Náš Pán nás nadpřirozeně vysvobodil od nepřítele, přesto jsme mu neporozuměli.“
Nicméně když Izrael stál na vítězné straně moře, byl to zcela jiný příběh. Když viděli, jak se mocná egyptská armáda potápí, zpívali a tancovali: „Jejich protivníky přikryly vody; nezůstal z nich ani jeden. Tehdy uvěřili jeho slovům, do zpěvu se dali k jeho chvále“ (Žalm 106:11-12).
Izraelci zpívali správnou píseň — ale zpívali ji na špatné straně moře. Všichni mohli zpívat a radovat se, když zvítězili, ale mnozí z nás jsou jako Izrael — předtím, než prožijeme vítězství, nešťastně selháváme.
Bůh se mnohokrát svému lidu v Egyptě dokázal úžasnými divy a znameními. Mojžíš se je snažil přesvědčit, že to Hospodin konal za ně, ale oni stále pochybovali o Bohu a jeho mocné činy brali za samozřejmé (čti Exodus od 14 do 16. kapitoly).
Nikdy bychom neměli postavit naši víru jen na zázracích; spíše mnohokrát Duch svatý posiluje naši důvěru v Hospodina skrze naše zkoušky.