Kdykoliv se nám od Pána dostane vysvobození, děkujeme mu z celého našeho srdce. A pak mu upřímně slibujeme, "Pane, od teď už nepůjdu nikam, ani nic neudělám dokud se tě nezeptám. Budu se za všechno modlit." Ale když přijde nová krize, myslíme si, že můžeme stát jen na našich starých plánech a úspěších a nakonec vše vezmeme do vlastních rukou.
Uvažujeme tak, "Bůh nám dal zdravý rozum a předpokládá, že ho budeme používat. On chce, abych to vyřešil sám." Dobře, to je pravda, ale pouze potom, co hledáme jeho směr na modlitbách. Nikdy nezískáme Boží mysl dokud spoléháme na vlastní rozum. Pán může dovolit, že se naše vlastní plány po určitou dobu daří, ale nakonec skončíme úplně zmatení.
Apoštol Pavel nám říká, že tělesná mysl nemůže rozumět duchovní mysli: "Ti, kdo jsou živi podle těla, mají na mysli věci těla; ale ti, kdo jsou živi podle Ducha, myslí na věci Ducha. Myšlení těla znamená smrt, myšlení Ducha život a pokoj. Myšlení těla je totiž v nepřátelství vůči Bohu, neboť se nepodřizuje Božímu zákonu, ba ani nemůže." (Římanům 8:5-7).
Je možné, že i když chodíte ve spravedlnosti, jste věrní a oslavujete Pána, jdete stejně svou vlastní cestou. Jestli je to pravda, pozvedněte znovu své oči k Bohu, aby vám dal radu a vedení. Volejte k Němu a důvěřujte jeho věrnosti. "Hospodin je tvůj strážce, Hospodin je ti stínem po pravici." (Žalm 121:5). Otec touží být tím, kdo nad vámi bdí, stará se o vás a chrání vás.
Jak je to úžasné, že nás Pán je bdělí, ochraňující, a má velikou radost, když může podržet svoje děti.