Když nás Duch přiměje, abychom hovořili s láskou, máme tak činit. Nedávno jsem při obědě se svou manželkou pocítil, že mám říci jednomu číšníku, že ho Ježíš miluje. Neodpověděl, později ale jsem jej uviděl, jak říká někomu jinému ze svých kolegů, co jsem řekl. To vyvolalo zvědavé pohledy naším směrem. Potom se stalo něco zajímavého. Když jsme odcházeli, zastavil mě jiný číšník a požádal mě, jestli bych se s ním nemodlil!
To je příklad rozdílu mezi náboženstvím a láskou k Ježíši. Milovat Ježíše znamená sdílet se o něm, i když si myslíme, že budeme vypadat trochu jako blázni – a pak vidíme, jak Boží moc jedná.
Někteří si myslí, že stát se křesťanem vyžaduje, abyste znali duchovní zákony nebo se modlili určitou modlitbu. To je ale rozdílné od Ježíšova vysvětlení víry při rozhovoru s Nikodémem, židovským intelektuálem zběhlým v náboženství. Nikodém měl problém pochopit, co Ježíš myslí „znovuzrozením.“ „Jak se může člověk narodit, když je už starý? Nemůže přece vstoupit do těla své matky a podruhé se narodit“ (Jan 3:4).
Nikodém se snažil chápat Boží cesty svým intelektem, Ježíš mu ale ukázal, že Božích cest nikdy nelze dosáhnout naší tělesností: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího. Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch“ (3:5-6).
Přátelé, bylo nám dáno něco lepšího než náboženství. Je čas vstát a následovat Krista do vyšší oblasti. Srdce, které Jakub volá k „pravé a čisté zbožnosti před Bohem“ (Jakub 1:27, kurzíva přidána), se má chopit lásky, kterou jsme poznali, a svobodně ji sdílet s druhými. Tím je odstraněn všechen strach ohledně toho, co máme „dělat pro Pána,“ a je nahrazen srdcem přijímajícím a dávajícím jeho lásku. To je skutečný život v hojnosti!