„Protože já žiji, také vy budete žít. V ten den poznáte, že já jsem ve svém Otci, vy ve mně a já ve vás.“ (Jan 14, 19-20) Nyní je „ten den“, o kterém mluvil Ježíš; zkrátka musíme pochopit svou pozici v Kristu. Samozřejmě většina z nás zná svou pozici v něm - že s ním sedíme v nebi - ale pouze jako teologický fakt. Potřebujeme to prožít.
Co se myslí slovy „naše pozice v Kristu“? Velmi jednoduše, pozice je tam, kde někdo je. Bůh nás umístil tam, kde jsme, to je v Kristu. Ovšem Kristus je v Otci, sedí po jeho pravé ruce. Takže, pokud jsme v Kristu, pak vlastně sedíme s Ježíšem v trůnním sále, kde nyní je. To znamená, že sedíme v přítomnosti Všemohoucího.
To je to, o čem Pavel mluví, když říká: „Spolu s ním nás vzkřísil a spolu s ním uvedl na nebeský trůn v Kristu Ježíši“ (Efezským 2,6). To není něco, čeho můžeš dosáhnout svou usilovností, ale Bůh to o tobě říká. Pokud jsi v Kristu, pak v Otcových očích sedíš po jeho pravé ruce.
Ve chvíli, kdy uvěříš v Ježíše, jsi vírou přijat do Krista. Bůh tě uznává ve svém Synovi a usadí tě s ním v nebesích. To není pouze teologický pojem, ale pravda, faktické postavení. Samozřejmě, že být „v Kristu“ neznamená, že opustíš tuto zemi. Nemůžeš si navodit nějaké emoce nebo pocity, které tě doslovně vezmou do nebe. Ne, nebe přišlo k tobě. Kristus Syn a Bůh Otec, vstoupili do tvého srdce a učinili si tam příbytek: „Ježíš mu odpověděl: ‚Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo; můj Otec ho bude milovat a přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.‘“ (Jan 14,23)
Ano, Ježíš je v nebi a jeho Duch působí po celé zemi. Avšak Pán v tobě i ve mně zůstává. Tak udělal z nás svůj chrám, místo, kde bydlí, což znamená, že máme neomezený přístup k nebeskému Otci. „Skrze něj můžeme všichni přistupovat v jednom Duchu k Otci.“ (Efezským 2,18) „V něm smíme i my ve víře přistupovat k Bohu svobodně a s důvěrou.“ (Ef 3,12)
Nebeský Otec se z tebe raduje, takže zanech svého snažení a zaujmi svou pozici v Kristu!