Ve Skutcích 12. kapitole čteme, že Petr byl uvězněn králem Herodem. V Jeruzalémě byly tisíce lidí zachráněny skrze mocné Boží činy a dozvuky toho byly po celém městě. Herodes se cítil ohrožen. Samozřejmě, kdykoliv Bůh působí nadpřirozeně skrze svůj lid, nepřítel je rozzuřen. Satan už přiměl Heroda, aby zabil Jakuba, který společně vedl církev se svým bratrem Janem a Petrem.
Herodes nyní zaměřil svou pozornost na Petra. „Když Herodes viděl, že to Židy potěšilo, rozkázal zatknout také Petra.“ Naplánoval popravit nejodvážnějšího věřícího přímo na Velikonoce, největším svátku. Myslel si, že by mohl křesťany vyděsit. „Zatkl ho, dal ho zavřít do vězení ... Po velikonocích ho chtěl předvést před lid.“ (Sk 12,4) Herodes se chystal Petra umučit veřejně.
Petrův příběh odhaluje druh duchovního vězení, které Satan používá k uvěznění Božího lidu. Slovo „zatčený“ v této pasáži neznamená jen „chycený“, ukazuje na moc daleko větší než je moc lidí. Petr nebyl jen uvězněn vládnoucím knížecím aparátem, ale byl uvězněn duchovní mocí, která démonicky zmanipulovala mocného muže.
Možná znáte ten druh duchovního vězení; můžete v něm dokonce být. Myslíš si: „Pane, modlil jsem se tisíckrát, ale nic se nikdy nezměnilo. Budu někdy svobodný?“ Nebo se možná modlíte za milovaného člověka, který je v sevření otroctví nebo závislosti.
Ale v dalším verši vidíme něco, co všechno mění! „Petr byl tedy střežen ve vězení a církev se za něho vytrvale modlila k Bohu.“ (Sk 12,5)
Malá skupina skromných mužů a žen uspořádala modlitební shromáždění a nejsilnější stěny vězení neměly šanci proti jejich modlitbám. Jedním zašeptáním anděla, nepřátelé Boží upadli ve vězení do tak hlubokého spánku, že neslyšeli, jak Petr vyšel po špičkách skrz otevřené dveře cely (viz Sk 12,6-7).
Vřelá, opravdová modlitba se dotýká Boha, aby otevřel železné brány a osvobodil zajatce. Žádám vás, abyste se modlili vytrvale za své blízké a za všechny, se kterými se setkáte. Ježíš je připraven nás všechny ohromit svou spasitelnou, vysvobozující a proměňující láskou!