Nebudete spokojeni a nebude vám hořet srdce pro Ježíše, pokud sice budete mít postoj: „Chci slyšet hlas Boží“, ale zároveň budete naslouchat hlasu světa, svého těla a tělesnosti.
V 1. Samuelově vidíme takovou směs v životě kněze Élího, až se mu zakalily oči (viz 1. Samuelova 2,22–36). Už nemohl vidět, co Bůh dělá.
Kristus řekl učedníkům: „Amen, amen, pravím vám: Syn nemůže sám od sebe činit nic než to, co vidí činit Otce. Co činí Otec, stejně činí i jeho Syn. Vždyť Otec miluje Syna a ukazuje mu všecko, co sám činí a ukáže mu ještě větší skutky, abyste jen žasli.“ (Jan 5,19–20) Ježíš viděl, co Otec činí. Élí to ztratil.
Když se podíváme na Élího život, vidíme, že žil bez modliteb, v požitkářství a duchovní slepotě.
To se projevilo v jeho rozhovoru s Chanou v 1. Samuelově. „Chana hovořila jen v srdci a pouze její rty se pohybovaly, ale její hlas nebylo slyšet, takže ji Élí pokládal za opilou. Řekl jí proto: ‚Jak dlouho budeš opilá? Zanech už vína!‘“ (1. Samuelova 1,13–14)
Asi ten příběh znáte. Chana nemohla mít dítě. Přišla se se svým manželem poklonit Bohu, slyšet jeho Slovo a být v jeho přítomnosti. Po jídle si Chana našla místo, kde mohla být o samotě a vylévala své srdce Bohu a plakala před ním. Je obrazem ženy, která žije i pracuje mimo církev, ale vynaloží velké úsilí, aby mohla přijít před Boha. Zato Élí, který je neustále „v Boží přítomnosti“, ji vidí, nerozumí jí a kárá ji, protože nemá schopnost rozlišovat. Bůh nechce, abychom se stali věřícími, kteří už ani netuší, co Bůh dělá!
Schopnost rozumět Božímu jednání dostaneme jen v Boží přítomnosti. Dostaneme zbožnost, vytrvalost, pevnost. Budeme moci prohlásit: „Chci dělat, co říká tvé slovo. Nechci žádný kompromis.“ Hledejme Boha každý den.