„Dobrořečím Hospodinu, on mi radí, i v noci mě poučuje moje srdce. Hospodina stále před oči si stavím, je mi po pravici, nic mnou neotřese.“ (Žalm 16, 7-8) David v zásadě prohlašuje: „Bůh je vždy se mnou a jsem odhodlaný udržet jeho přítomnost v mých myšlenkách. Věrně mě vede dnem i nocí. Nikdy jsem nemusel zmatkovat.“
Někteří křesťané říkají: „Pán ke mně nikdy nemluví. Nikdy jsem neslyšel jeho hlas.“ Upřímně to zpochybňují. Jak ale můžeme říkat, že Boží Duch v nás žije a pracuje a přitom s námi nemluví? Pokud říkáme, že žijeme a chodíme v Duchu - pokud je vždy přítomen v našem srdci a vždy je nám po pravici připraven řídit naše životy - pak s námi chce hovořit. Touží po dialogu - chce nás slyšet a chce mluvit do našich životů.
Možná se bojíte poslouchat „vnitřní hlasy“. Bojíte se, že vás oklame vaše tělo, nebo ještě hůř - nepřítel. To je určitě odůvodněná starost každého Ježíšova služebníka. Koneckonců, ďábel mluvil i se samotným Kristem. A mluví i s nejsvětějším Božím člověkem.
Avšak tato opatrnost se až příliš často stává ochromujícím strachem, který mnoha křesťanům brání rozběhnout se ve víře a důvěřovat Božímu duchu, že věrně povede jejich kroky. Pravdou ovšem je, že ti, kdo tráví čas v Boží přítomnosti, se učí rozlišovat Boží hlas od všech ostatních. Ježíš o sobě řekl: „Ovce pastýře následují, protože znají jeho hlas… Moje ovce slyší můj hlas, a já je znám, jdou za mnou“ (Jan 10, 4.27).
Máme jistotu: Ježíš, dobrý pastýř, nikdy nedovolí satanu, aby oklamal svatého, který mu plně důvěřuje. Pán slibuje, že bude jasně mluvit se všemi, kteří s ním každodenně komunikují. Naopak, pokud nevykročíme ve víře - pokud odmítneme důvěřovat, že je s námi a vede nás - určitě upadneme do klamu. Proč? Protože pokud nedovolíme, aby s námi mluvil Jeho Duch, jediným hlasem, na který pak budeme spoléhat, je hlas našeho těla.
Bůh chce s tebou dnes mluvit. Může to udělat skrze své Slovo, skrze věřícího přítele, nebo skrze tichý hlas Ducha, který šeptá: „To je ta cesta, jdi po ní.“