Náš pokoj a spokojenost vždy závisí, bez ohledu okolnosti, na míře našeho odevzdání se do Božích rukou. Žalmista píše: „Hledej blaho v Hospodinu, dá ti vše, oč požádá tvé srdce.“ (Žalm 37,4)
Pokud jste se plně položili do Božích rukou, pak jste schopni snášet všechny těžkosti. Touhou Otce je, abyste bez strachu a obav zvládali každodenní záležitosti a důvěřovali jeho péči. A odevzdání se pak má ve vašem životě velmi praktické účinky. Čím více se poddáte Boží starostlivost a péči, tím lhostejnější vám budou okolnosti kolem vás.
Pokud se mu odevzdáte, nebudete se neustále snažit přijít na další krok. Nebudete vystrašení z děsivých zpráv kolem vás. Nebudete zdrcení při pomyšlení na nadcházející dny, protože jste svěřili svůj život, rodinu a budoucnost do bezpečných a milujících rukou Pána.
Jak vystrašené a znepokojené jsou podle vás asi ovce, když následují svého pastýře? Vůbec se nebojí, protože se zcela svěřily do jeho vedení. Stejně tak my jsme ovce Krista, který je naším velkým pastýřem. Proč bychom tedy měli být znepokojeni, ustaraní nebo v obavách o svou budoucnost? On ví dokonale, jak chránit a zachovat své stádo, protože nás vede s láskou!
Ve svém vlastním životě jsem se musel naučit v nejedné věci důvěřovat Bohu. Přemýšlejte o tom: Jak mohu říct, že ve všem důvěřuji Bohu, pokud jsem neprokázal, že mu dokážu věřit v jednoduché záležitosti? Pouhé vyslovení slov: „Plně věřím Pánu,“ nestačí. Musím to dokazovat znovu a znovu v běžném životě, v mnoha oblastech a v každodenních věcech.
Mnoho lidí v dnešní době prohlašuje: „Vydávám se, svěřuji se Bohu, věřím“ ale až poté, co vidí, že z jejich situace neexistuje jiné východisko. Skutečná rezignace, ta, která se líbí Bohu, se děje svobodně a dobrovolně, ještě před tím, než narazíme na vlastní limity. Máme jednat ve shodě s Pánem, jak to udělal Abrahám, dát svůj život Bohu jako prázdný šek a nechat Pána, aby ho celý vyplnil.