Každoročně si během těchto rušných Vánočních svátků křesťané připomínají jejich skutečný význam: příchod Ježíše! Naše srdce jsou plná vděčnosti, že Bůh Otec poslal Spasitele, aby nás vykoupil. Užíváme si mnohá požehnání: v obývacím pokoji vidíme okolo stromečku barevné dárky; zpíváme koledy a církevní písně; děkujeme Bohu za jeho dobrotivost. Někteří z nás se rádi dívají na film Vánoce, kde na konci Linus cituje z 2. kapitoly Lukášova evangelia.
Máme mít v srdcích vděčnost za požehnání, která o Vánocích radostně očekáváme. Víme, že veškeré dobré věci pocházejí od Otce. Je však dobré, připomínáme-li si, proč Ježíš přišel: protože žijeme ve válce – ve válce s mocnostmi temnoty, s démonskými duchy, se samotným ďáblem. Ďábel přichází do našich životů a snaží se krást, zabíjet a ničit – při pokusu překazit Boží dobré záměry s námi. S Kristovým narozením Bůh ustanovil opěrný bod, abychom bojovali s nepřítelem novým způsobem – účinně, abychom započali bitvu proti pevně zakotveným pekelným silám.
Mnozí věřící si nepřipouštějí, že žijí ve válce, je ale biblicky podpořenou skutečností, že nepřítel našich duší se neustále staví proti Božímu lidu. A proto, pokud se během těchto svátků zaměříme pouze na požehnání – dokonce i na dobré věci jako je dávání a přijímání – mineme plnější dopad Ježíšovy oběti. A promeškáme hlubší a podstatné požehnání, které nám Vánoce odhalují.
Bůh Otec učinil vše, aby se Jeho milovaný Syn narodil. Veškerá zázračná vítězství vybojovaná po staletí ve jménu Ježíše leží v prostých jeslích, v podobě děťátka.
Kéž jsme při slavení Vánoc vděčni za všechna Boží požehnání, zvláště za naše vítězství získaná narozením Krista jako dítěte.