„O jedno jsem prosil Hospodina a jen o to budu usilovat: abych v domě Hospodinově směl bydlet po všechny dny, co živ budu, abych patřil na Hospodinovu vlídnost a zpytoval jeho vůli v chrámu.“ (Žalm 27,4)
David vyznává: „Mám v srdci jednu modlitbu, jednu prosbu Pane. Je to jediný cíl mého života, stravuje mne to, je to vše, co hledám, je to mé všechno.“ Nemylte se, David nebyl žádný asketa, který by se uzavíral před světem, a skrýval se někde v osamění na poušti. Ne, David byl mužem činu, zapálený bojovník, jehož vítězství oslavovaly obrovské davy. Byl ale také horlivý a oddaný modlitebník, se srdcem, které toužilo po Bohu. Bůh požehnal Davida mnohými dary, dopřál mu mnoho věcí, po kterých může muž toužit: bohatství, moc a autoritu, respekt a pokoru. Navíc byl obklopen muži, kteří byli ochotni pro něj položit svůj život.
Ze všeho nejvíce byl David mužem, který ctil a vzýval svého Boha a děkoval mu za všechno, čím ho požehnal. Když se modlil za to, aby mohl pobývat v domě Hospodina, po všechny dny svého života, nemyslel tím, že opustí svůj trůn a přesune se do chrámu. Ne, jeho srdce toužilo po něčem, co mu bylo zjeveno. Krátce to vyjádřil takto: „Je to nádhera, sláva a radost, jaké jsem v životě nezažil. Chci mít nepřetržité obecenství s Bohem, chci, aby byl můj život živou modlitbou.“
Když se David dotazoval Boha, modlil se: „Hospodine, slyš můj hlas, když volám, smiluj se nade mnou, odpověz mi!“ (Žalm 27,7) Bůh mu odpověděl: „Hledej mou tvář.“ (Žalm 27,8) Tady je klíč! Když budete hledat Boží tvář, přinese vám to stálé, nerušené společenství s Kristem.