Jak dojde k poslednímu probuzení? Bude potřeba něco mocného, něco, co otřese celým světem. Izaiáš říká, že tyto otřesy se stanou v jediný den. V 47. kapitole se dočítáme, že se musí skoncovat s duchem Babylonu. V celém Písmu Babylon představuje ducha prosperity, bezstarostného života a rozkoší a duch Babylonu je stejný v každé době.
Stručně řečeno, podle Izaiáše nemůže dojít k žádnému celosvětovému znovuprobuzení, dokud nebude svržen duch chamtivosti a falešného bezpečí. Můžeme se za probuzení církve modlit, můžeme volat k Bohu, aby vylil svého Ducha, ale to je nemožné, dokud nejdřív Pán neotřese vším: "Teď tedy slyš, ty milovnice rozkoší, která si sedíš v bezpečí a v srdci myslíš si: "Já - a kdo je víc?"... Proto na tebe přijde pohroma, kterou nebudeš umět zažehnat. Dopadne na tebe neštěstí, které nebudeš moci odvrátit. Náhle na tebe přijde záhuba - ani se nenadáš!" (Izaiáš 47:8,11).
Bůh nebude přehlížet hřích, ale zboří ďáblovy pevnosti. Zatroubí své církvi a probudí ji "náhlou záhubou". Ve skutečnosti to bude z Božího hlediska čin velké lásky. Tak svoji církev miluje, že nedopustí, aby ji ničily a zaslepovaly rozkoše a odpadlictví.
"Když se však prokazuje vlídnost lumpovi, spravedlnost se neučí; v zemi práva pak páchá bezpráví, nevidí, jak vznešený je Hospodin." (Izaiáš 26:10). I to je důkazem, že probuzení církve je nemožné v čase bezpečí a prosperity. Izaiáš to říká jasně: "V době požehnání se lid neobrátí". Nic se nestane, dokud je kapsa plná. Jen "když se tvé soudy dějí na zemi, obyvatelé světa se učí spravedlnosti." (Izaiáš 26:9)