„Tak také Duch přichází na pomoc naší slabosti. Vždyť ani nevíme, jak a za co se modlit, ale sám Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním.“ (Římanům 8,26) Duch svatý přišel, aby nás v modlitebním životě vedl.
Můžeme se ohledně modlitby dostat do takového zmatku, že z ní můžeme učinit komplikovanou věc. Existuje množství teorií, které přinášejí zmatek a na mysli nám pak vyvstávají různé otázky: „Kdy se z modlitby stává přímluva? Měří se síla přímluvy vroucností či se hodnotí podle hlasitosti nebo množstvím času stráveným na kolenou? Jak se dozvím, zda se modlím podle Boží vůle? Počítají se i modlitby v mysli? Za co se mám vlastně přesně modlit?“
Tento zmatek nás může přemoci a bránit nám v modlitbě. Nicméně nikdy předtím nebyla taková doba, kdy by modlitby Božího lidu byly více potřebné než nyní. Dokonce i v období antiky Pavel řekl o zemi: „Celé stvoření sténá“ (Římanům 8,22). Zprávy o devastaci a hrozivých osudech k nám přicházejí ze všech stran a tyto zprávy přemáhají lidi po celém světě. Křesťané nejsou vůbec ušetřeni tlaku, který se rozmáhá v našem světě.
Skrytým záměrem toho všeho je okrást lidi o pokoj. Jak se světové události zhoršují, společnosti na celém světě hledají zdroj útěchy. Nenacházejí jej v psychoterapii, v mrtvém náboženství, kauzách, dokonce ani v charitativní práci. Naším jediným zdrojem v takové době je modlitba víry.
Zde je pouze několik mocných způsobů, díky kterým Duch svatý hraje velkou roli v našich modlitbách:
- je to právě v modlitbě, kdy v nás Duch svatý manifestuje přítomnost Krista
- je to právě v modlitbě, kdy Duch svatý zapečeťuje v našich srdcích Boží zaslíbení
- je to právě v modlitbě, kdy k nám Utěšitel promlouvá slova naděje
- je to právě v modlitbě, kdy Duch uvolňuje svoje řeky pokoje, útěchy a odpočinutí do našich duší
Modli se tuto modlitbu: „Duchu svatý, prosím udržuj mne v blízkém obecenství s Ježíšem. Nedovol mi, abych zanedbával svůj oddělený čas s Tím, kterého miluje moje duše. Prosím udržuj mne na kolenou, jen tehdy totiž zakusím Tvoji útěchu.“