„Jonáš…dostal slovo od Hospodina: ‚Vstaň a jdi do Ninive, toho velikého města, a kaž mu, neboť jejich špatnost vystoupila přede mne.‘ Jonáš ale vstal a dal se na útěk za moře“ (Jonáš 1,1–3).
Známe příběh o Jonášovi. Byl to muž, který se snažil utéct před Bohem, když ho pověřil, aby městu Ninive kázal o Božím soudu. Ale místo, aby Jonáš varoval Ninive, utekl. Příběh potvrzuje i sám Kristus: „Vždyť jako ‚byl Jonáš v břiše velké ryby tři dny a tři noci‘, tak bude Syn člověka tři dny a tři noci v srdci země“ (Matouš 12, 40). Jinými slovy, Jonášův příběh byl tak jistý jako Kristův vlastní pohřeb a zmrtvýchvstání.
Proč Jonáš odmítl poslechnout jasně zjevené Boží Slovo a utekl? Jonáš byl zcela jistě obdarovaný a vyvolený Bohem, přesto utekl z Boží přítomnosti a ze společenství s Ním. Poté, co utekl, slyšel Jonáš na každém kroku, jak mu v uších zní hlas Ducha svatého.
Jonáš dostal mocné zjevení Božího milosrdenství a soucitu: „Vím, že ty jsi Bůh milostivý a soucitný, pomalý k hněvu, hojný v milosrdenství“ (4, 2). Vše, co tu Jonáš popisuje, samozřejmě o Bohu platí, ale Bible také mluví o Boží svatosti a spravedlnosti. „Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří v nepravosti potlačují pravdu“ (Římanům 1,18).
Domnívám se, že Jonáš neposlechl, protože si pomyslel: „Pane, pokaždé když vyneseš soud, zvítězí milost. Vím, že nebudeš soudit Ninive, protože jakmile začnu prorokovat, budou činit pokání a ty na ně vyliješ svou milost.“ Vůbec nechápal, co znamená bázeň před Bohem, ani nerozuměl Jeho svaté, spravedlivé přirozenosti.
Každý křesťan musí pochopit zjevení bázně před Bohem, jak stojí v Jeho Slově: „Boj se Hospodina a odvrať se od zlého“ (Přísloví 4,7). Bázeň před Bohem je životadárná, stejně jako Boží milost. „V bázni před Hospodinem má člověk pevnou naději“ (14,26). A my se musíme naučit, jak oboje vyvážit.