„… Aby (Bůh) svou laskavostí k nám v Kristu Ježíši projevil v budoucích dobách nepřekonatelné bohatství své milosti.“ (Efezským 2,7)
Bůh nám prokázal svou lásku a milující dobrotu. Proto můžeme volat: „Halleluja! Bůh, Kristus a Duch svatý chtějí být blízko mě.“
Každý křesťan bude čelit pokušení a útrapám, ale uprostřed zkoušek může být plný chvály za věčnou Boží dobrotu k nám. Pavel píše, že právě proto nás Bůh posadit spolu s Kristem v nebi.
Jedním z velkých požehnání pro nás, kteří máme místo v nebeském království, je privilegium přijetí. „Přijal nás ve svém milovaném Synu“ (Efezským 1,6 z angl.). Řecké slovo pro „přijal“ zde znamená být velmi oblíbený. To se liší od toho, jak se toto slovo používá v angličtině, kde je lze interpretovat jako „přijato jako přiměřené“. Tedy něco, co lze vydržet a co naznačuje postoj „mohu s tím žít“. To ale není tento případ. Pavel používá slovo „přijatý“, které se překládá jako „Bůh nás velmi upřednostnil“. Jsme mu velmi milí, protože jsme v Kristu.
Protože Bůh přijal Kristovu oběť, vidí nyní pouze jednu osobu: Krista a tebe, který jsi s ním spoutaný vírou. Stručně řečeno, v Božích očích naše tělo zemřelo. Jak? Ježíš skoncoval s naší starou přirozeností na kříži. Takže když se na nás Bůh podívá, vidí jen Krista. Musíme se naučit vidět sami sebe tak, jak nás vidí Bůh. To znamená nezaměřit se pouze na hříchy a slabosti, ale na vítězství, které pro nás na kříži Kristus získal.
Podobenství o marnotratném synu je mocným obrazem přijetí, které přijde, když získáme nebeské postavení v Kristu. Příběh znáte: mladý muž vzal své dědictví od otce a promarnil ho v hříšném životě. Když zcela zbankrotoval - morálně, emotivně a duchovně - vzpomněl si na otce a byl přesvědčen, že u něj ztratil veškerou přízeň.
Vrátil se ke svému otci kající a zlomený a očekával, že bude odmítnut, ale otec ho přivítal s otevřenou náručí, odpustil mu a přijal ho. „Otec ho už z dálky uviděl a plný soucitné lásky mu vyběhl naproti, objal ho a políbil.“ (Lukáš 15,20)
Prožijte dnes plné požehnání z vašeho přijetí!