Apoštol Pavel říká o Bohu: „spasil nás a povolal svatým povoláním ne pro naše skutky, nýbrž ze svého rozhodnutí a z milosti, kterou nám daroval v Kristu Ježíši před věčnými časy“ (2. Timoteovi 1,9).
Jednoduše řečeno, každý, kdo je „v Kristu“, je Pánem povolán. Všichni máme stejnou výsadu: slyšet Boží hlas, hlásat jeho Slovo, nebát se lidí a důvěřovat Pánu v každé zkoušce. Boží sliby se skutečně vztahují na všechny jeho služebníky. To znamená, že nemusíme mít před světem předem připravená slova, neboť Pán se zavázal naplnit naše ústa svým Slovem v okamžiku, kdy to bude potřeba. To však se stane, pouze pokud mu věříme.
Pavel nám říká, že mnozí jsou povoláni za kazatele, učitele a apoštoly a všichni z toho důvodu trpí, včetně jeho samotného: „K jeho zvěstování jsem já byl ustanoven hlasatelem, apoštolem a učitelem. Proto také všechno snáším a nestydím se vydávat svědectví, neboť vím, komu jsem uvěřil“ (2. Timoteovi 1, 11-12). Ve skutečnosti řekl: „Bůh mi svěřil svaté dílo, a protože mám toto povolání, budu trpět.“
Písmo ukazuje, že Pavel byl tak zkoušen, jako málo Božích služebníků, kteří kdy byli. Satan se ho čas od času pokusil zabít. Takzvaně pobožný dav ho odmítl a zesměšnil a občas dokonce i ti, kdo ho nejprve podporovali, ho opustili a postavili se proti němu. Ale Pavel nikdy nebyl před lidmi zmaten, neměl strach z lidí, nebyl před světem zahanben. A co je zajímavé, nevyhořel. Při každé příležitosti měl od Boha pomazání, aby promluvil, právě když to bylo potřeba.
Pavel nemohl být otřesen, protože nikdy neztratil důvěru v Pána. Místo toho svědčil: „neboť vím, komu jsem uvěřil. Jsem přesvědčen, že on má moc chránit, co mi svěřil, až do onoho dne“ (2 Tim 1,12). Jednoduše řečeno: „Svůj život jsem plně svěřil Pánu. V životě nebo v umírání, jsem jeho.“
Milovaní, možná čelíte bitvám a nebesa se vám zdají být neprostupná jako kov, ale Duch svatý je věrný, obnoví vás a povznese. Vidí vás i v temné noci, takže se nenechte zlomit ďáblem!