POVOLÁN K MODLITBĚ

David Wilkerson

Modlitební setkání byla vzkříšena v církvi v New York City.  Kdo by uvěřil, že se to stane v „městě hříchu“? Není tomu dlouho, co se shromáždilo 50 000 věřících k modlitbě v církvi Times Square. A křesťanské konference po celém světě se staly improvizovanými modlitebními setkáními.

Když Duch působí - když hříšníci přicházejí ke Kristu; když Duch upozorňuje, že nyní je čas se modlit; když Bůh dává zaslíbení a pohne se – nemůžeš jen tak sedět vzadu a říkat: „Bůh to zaslíbil. Já si to pouze ‚vezmu vírou‘. Budu odpočívat a sledovat Ho jak naplní všechno, co říká.“ Ne! Když se Duch pohne, je čas pro naléhavé modlitby s horlivostí a vírou.

Když Daniel četl Jeremiášovo proroctví, spočítal si, že Izraeli končí 70 - leté otroctví. Uvědomil si, že Izrael čeká vyjití z Babylonu. Boží lid bude vysvobozený! (viz. Daniel 9:2)

Tak co Daniel udělal? Čekal na Boha, než se pohne, „a bral to vše vírou“? Ne! Daniel prohlásil: „Položil jsem svou tvář před Pána Boha a požádal jsem ho v modlitbě a pokorné prosbě s půstem, v žíněném rouchu a popelu“ (Daniel 9:3).  A samozřejmě, modlil se s překypující vírou.

Dříve, před každým velkým probuzením od Pána, nás Duch Svatý volal k vroucí modlitbě. A každý velký pohyb Ducha, který následuje, je podepřen modlitbou.

V epištole Judy jsme četli, že se generace posledních dní oddá smilnění a smyslnosti. Byl to čas, kdy Boží lid reptal a stěžoval si. Juda o tom všem prorokoval: „Hle, přichází Pán s desetitisíci svých svatých, aby vykonal soud“ (Juda 14-15).

Jak na to byl Boží lid připraven? Podle Judy: „Ale vy milovaní, zbudujte se na přesvaté víře, modlíce se v Duchu Svatém“ (Juda 20). V nejtemnější hodině Boží lid vždy bdí a modlí se.