V Genesis 15 čteme, jak Bůh uzavřel s Abrahamem slavnou smlouvu. Abrahamovi nařídil, aby vzal jalovici, kozu a berana a rozdělil je na poloviny. Potom měl Abraham vzít hrdličku a holoubě a položit je na zem hlavami naproti sobě. Abraham udělal, co mu bylo přikázáno. Jak zvířata ležela a krvácela, začali se na ně slétat supi.
Co udělal Abraham, když přiletěli supi? Písmo říká, že je odehnal, protože šlo o posvátnou oběť. Abraham nechtěl dopustit, aby oběť pro svatého Boha byla poskvrněna nebo znehodnocena. Stejně tak nám Pán ukázal způsob, jak se vypořádat se „supy“ neboli pokušeními a marnými myšlenkami, když se připlíží k našim duchovním obětem.
Kdykoli se v mé mysli objeví hlas pochybností nebo zpochybňování Boha, musím ho prověřit – porovnat s tím, co vím o milujícím Pánu. Nesmím totiž přijmout žádné myšlenky jako pravdivé, jestliže jsou založeny pouze na tom, co v danou chvíli cítím. Musím je poměřovat s Ježíšovými sliby, které mi dal, s Ježíšovými slovy o sobě a o vítězství, které vydobyl.
Pokud mi do mysli přicházejí myšlenky, které mě obviňují, vyvolávají ve mně pochybnosti a strach, odsuzují mě nebo ve mně vyvolávají pocit odmítnutí, vím, že nepocházejí od Boha. Všichni musíme být připraveni na to, že takové temné a trýznivé myšlenky přijdou. I Pán Ježíš byl během pokoušení na poušti vystaven takovému nátlaku nepřítele. Ďáblových útoků se však nemusíme bát, protože Kristus nám dal mocné duchovní zbraně k boji.
Když se na vás vrhnou supi a vy budete uvažovat o vaší vlastní nehodnosti a nejistotě, zažeňte je Božím slovem. Neboť vaše oběť se Pánu líbí a bere ji vážně.