Bůh nám dal neotřesitelné zaslíbení pro život na Zemi. Když se nepřítel naší duše snaží nás přemoci, říká: „Můj lid však pozná mé jméno, pozná v onen den, že to jsem já, kdo prohlašuji:‚Hle, jsem zde.‘“ (Izajáš 52,6) Jinými slovy, Bůh říká: „Až budeš v nejtěžší zkoušce, přijdu a promluvím k tobě. Uslyšíš mě, jak říkám: ‚To jsem já, Ježíš, tvůj spasitel. Neboj se.‘“
V evangeliu Matouše 14 čteme o tom, jak učedníci byli na lodi v hrozné bouři. Zatímco jejich loď byla zmítána větrem a vlnami, muži uviděli Ježíše, jak k nim jde po vodě. Písmo říká: „Když ho učedníci uviděli kráčet po moři, vyděsili se a křičeli strachy: ‚To je přízrak!‘“ (Matouš 14,26) Co udělal Ježíš v té strašné chvíli? „Ježíš na ně hned promluvil a řekl jim: ‚Buďte dobré mysli! Já jsem to, nebojte se!‘“ (Mt 14,27)
Zajímalo by mě, proč Ježíš použil právě slova: „Buďte dobré mysli.“ Proč to řekl mužům, kteří si mysleli, že zemřou?
Fráze „buďte dobré mysli“ znamená být šťastný, beze strachu. A zde, v této situaci, v nouzi, Ježíš svázal ta slova se sebou. Pamatujte, že ti muži ho znali osobně a Ježíš očekával, že budou jednat s vírou podle jeho slova. On vlastně řekl: „Otec slíbil, že za tebou v bouři přijdu, je psáno: „pozná v onen den, že to jsem já, kdo prohlašuji:‚Hle, jsem zde.‘““ (Izajáš 52,6) Podobně náš spasitel i od nás očekává stejnou reakci víry i v naší zoufalé době.