Správné porozumění Boží slávy má reálný a praktický význam pro každého opravdového věřícího, protože může odemknout dveře k vítěznému životu!
Boží sláva je zjevením charakteru a bytí našeho Pána. Víme, že Mojžíš spatřil doslova odlesk Boží slávy. Bůh jej dal do rozsedliny ve skále, a jak Písmo říká, zjevil se Mojžíšovi v celé své slávě: „Když Hospodin kolem něho přecházel, zvolal: ‚Hospodin, Hospodin! Bůh plný slitování, milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný a věrný, který osvědčuje milosrdenství tisícům pokolení, který odpouští vinu, přestoupení a hřích‘“ (Exodus 34,6-7).
Často když přemýšlíme o Boží slávě, myslíme jeho majestát a nádheru, jeho moc a vládu. Ale Bůh chce, abychom poznali jeho slávu skrze zjevení jeho velké lásky ke všem lidem. To je to, co zjevil Mojžíšovi. Hospodin stále čeká, aby nám ukázal svoji lásku, odpustil nám, zahrnul nás svojí milostí a obnovil nás pro sebe!
Takové zjevení Boží slávy mocně působí na ty, kdo je přijímají a modlí se, aby mu porozuměli. Poté, co Mojžíš spatřil Boží slávu, se už Pána nebál. Místo toho byl pohnut ke chvále: „Mojžíš ihned padl na kolena tváří k zemi a klaněl se“ (Ex 34,8). Viděl, že Boží přirozeností je laskavost a něžná milost — naprostá láska!
Skutečná chvála vzniká v srdcích přemožených nezaslouženou Boží láskou. Je to díky zjevení, které nám Bůh dává o sobě, o své dobrotě, milosti a odpuštění. Pokud máme chválit Boha v duchu a pravdě, naše chvála musí být založena na této úžasné pravdě.
Spatření Boží slávy mění způsob života! Každé nové zjevení jeho lásky a milosti přináší nadpřirozenou změnu a způsobuje, že se mu stále více podobáme. Také proměňuje naše vztahy s ostatními. „Buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám“ (Efezským 4,32). To, co Pavel tehdy řekl církvi v Efezu, je pravdou i dnes: Spatřili jsme a okusili jsme Boží slávu. Buďme tedy i my odrazem Boží slávy pro druhé.