Známe Daniela jako oddaného, obdarovaného mladého muže, který věrně sloužil Nebúkadnesarovi, králi Bybylonie, a vykládal jeho sny. Ale úplně nejvíc vyzískal z toho, že byl spravedlivým mužem modlitby.
Daniel žil oddaným, svatým životem. Neočekávali by jste, že ho někdy uvidíte činit pokání před Pánem. Ale jeho srdce bylo velmi citlivé na hřích. Ztotožnil se s nejhoršími hříchy lidu Izraele. Všimněte si, že ve své modlitbě používá vícekrát zájmeno my.
"Zhřešili jsme, páchali jsme zlo, jednali jsme ničemně, vzbouřili jsme se, odvrátili se od tvých příkazů a nařízení a neposlouchali jsme tvé služebníky proroky, kteří ve tvém jménu mluvili k našim králům, velitelům, našim otcům i ke všemu lidu země." (Daniel 9:5-6)
"Ještě jsem hovořil, modlil se a vyznával hřích svůj i hřích svého lidu Izraele a před Hospodinem, svým Bohem, přednášel svou úpěnlivou prosbu za svatou horu svého Boha." (Daniel 9:20) Daniel v podstatě říkal: "Pane, jednej se mnou, když jednáš se svým lidem. Jestli je v mém srdci nějaká nepravost, vynes ji na povrch a ukaž mi ji!"
Je pokání přínosné? Ano! Jedním opravdu úžasným přínosem pokání je dar nového, jasnějšího pohledu na Ježíše Krista. Poté, co Daniel činil pokání, měl vidění: "Pozvedl jsem oči a spatřil jsem, hle, jakéhosi muže, oděného lněným oděvem." (Daniel 10:5) Daniel byl jediný, kdo viděl muže, kterým ve skutečnosti byl Ježíš v celé své slávě!
Pochop, Daniel se nemodlil za svoji vizi; on jenom činil pokání, vyznával hřích a plakal nad ním. A Ježíš to vzal osobně a přišel v tomto zjevení k Danielovi - Pán ho inicioval! Vidíš, když se pokoříme před Pánem a dáme s ním i s druhými věci do pořádku, nemusíme hledat zjevení. Ježíš sám se nám dá poznat. Nemusí to být ve vidění, ale budeme vědět, že on je přítomen.