Během posledních dnů své služby Ježíš trávil čas se svými učedníky a připravoval je, aby se mohli stát pilíři budoucí církve. Stále byli „pomalí, aby věřili“, muži malé víry, Ježíš je často napomínal za jejich nevěru. Viděl, že je v jejich srdcích překážka, kterou je třeba odstranit, jinak nikdy nedojdou ke zjevení nezbytnému pro vedení církve.
Když šli kolem fíkovníku, Ježíš ho proklel: „Ať z tebe již na věky nikdo nejí ovoce!“ Učedníci to slyšeli. (Marek 11,14) Později, když šli kolem fíkovníku podruhé, Petr zvolal: „Mistře, pohleď, fíkovník, který jsi proklel, uschl.“ Ježíš dal Petrovi úžasnou odpověď. Bez složitého vysvětlování jednoduše řekl: „Mějte víru v Boha!“ (Mk 11,22)
Tento uschlý strom byl ilustrací, kterou Pán použil. Co to znamenalo? Znamenalo to Boží odmítnutí starého náboženského systému běžného v Izraeli tehdejší doby, který byl o snaze získat spásu a Boží přízeň lidskou snahou a vlastní vůlí.
Mělo přijít něco nového: církev, ve které bude spása a věčný život přijímán pouze vírou. Každodenní chození s Pánem bude otázkou víry. Do té doby Boží lid nevěděl nic o životě z víry. Jejich náboženství bylo jen o výkonu a dodržování celé řady pravidel. Ale teď Ježíš říká: „Starý systém je pryč a je tu něco nového.“ Vznikla církev víry a Kristovi učedníci byli trénování k vedení církve.
V této pasáži o fíkovníku Ježíš mluví o nejmenované hoře: „Amen, pravím vám, že kdo řekne této hoře: ‚Zdvihni se a vrhni se do moře‘ – a nebude pochybovat, ale bude věřit, že se stane, co říká, bude to mít.“ (Mk 11,23)
Vaší horou může být opakující se hřích, nemoc, strach, sklíčenost. Ježíš vám říká: „Nevěra je jako překážející hora ve vašem srdci, ale já chci ve vašem životě udělat nemožné. Prostě mi věř.“