Autor knihy Židům říká: „Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi; vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu.“ (Židům 4:15)
Většina křesťanů tento verš zná; říká nám, že náš nejvyšší kněz, Ježíš, cítí naše utrpení spolu s námi. Každá bolest, zmatek a zoufalství, které nás postihne, se ho osobně dotýká. Protože máme takového velekněze, dostali jsme pokyn: „Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom přijali milosrdenství a nalezli milost k pomoci v pravý čas.“ (Židům 4:16) Je nám řečeno: „Váš Spasitel dobře ví, čím procházíte, a ví přesně, jak vám poskytnout svou milost.“ Jakým způsobem „najdeme milost“, když ji nejvíce potřebujeme?
Když přijde pohroma, máte na výběr: buď budete důvěřovat Bohu, nebo ho obviňovat. Když Job a jeho žena zažili tragickou ztrátu své rodiny a kolaps jeho fyzického stavu, každý z nich reagoval naprosto odlišně. Jeho žena zahořkla a pošetile obviňovala Boha, dokonce naléhala na svého manžela: „Zlořeč Bohu a zemři.“ (Job 2:9)
Také Job hluboce truchlil a měl velké fyzické bolesti, přesto uprostřed toho všeho věřil Bohu. Říká: „Nerozumím tomu, co na mě přišlo, ale ‚i kdyby mě zabil, budu v něho doufat.‘“(Job 13:15) Job v podstatě říkal toto: „Nezáleží na tom, jestli mě tyto vředy přivedou do hrobu. Já budu dále důvěřovat Pánu a nikdy se nevzdám své víry, že ví, co dělá. Má nějaký věčný záměr a já mu budu důvěřovat do posledního dechu.“
Jaká velká důvěra byla v Jobově srdci! Úžasnou pravdou je, že stejnou důvěru v našeho milujícího Otce můžeme mít i my, pokud mu budeme skutečně důvěřovat.