„Když ty se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři za sebou dveře a modli se k svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí“ (Matouš 6:6).
Potřebujete porozumět hloubce a moci toho, o čem tu Ježíš mluví, když říká, že Otec vidí, co je skryto. Můžeme se modlit náboženské modlitby, aby druzí viděli naši úžasnou svatost, ale Bůh nejen že nevyslyší takové modlitby, ale ani si jich nevšímá.
Jestliže Bůh vidí, „co je skryto,“ vidí a slyší nás jen tehdy, když jsou naše srdce ve skrytém obecenství s Jeho srdcem. Bude shlížet jen na toho a milosrdenství prokáže jen tomu, kdo ho v skrytosti hledá celým srdcem. Tato modlitba musí vycházet z obecenství s Ním, nikoliv z touhy předvést naši výmluvnost a zapálenost nebo předvádět naši víru. Je to vstup do přítomnosti Ducha svatého a nikoliv pouze do modlitební místnosti, o které zde Ježíš mluví. Je to Jeho místo, a když se tam dostanete, vidí vás. Nevidí vaše tělesné úsilí - ve skutečnosti je ignoruje.
Když Ježíš vidí, že ho hledáte, vyhráváte Jeho srdce. V Písni písní je napsáno, že pouze jedním pohledem jsme získali Jeho srdce (4:9). Někteří lidé pracují tvrdě z vlastních sil, a přesto ještě nezažili Boží přízeň. Ale ti, kteří se s Ním setkávají na skrytém místě a pak činí v lásce Jeho skutky, jsou neustále pod Jeho dohledem a ochranou.
Pokud pořád běháš z místa na místo a snažíš se, aby si tě někdo všiml a ocenil tě, hledáš prestiž a moc a doufáš, že tě lidé budou plácat po zádech, budeš zklamán, až jednoho dne staneš před Otcem. Bude to velmi smutné, až řekne: „Vím, že jsi byl zaměstnán mnoha věcmi, o kterých sis myslel, že jsou báječné, ale já jsem hleděl na ty svaté, kteří hledali moji tvář.“