Ve Starém zákoně Boží děti jen občas a letmo spatřovaly Boha jako otce. David říká, "Jako je otec k dětem laskavý, tak je laskavý Hospodin k těm, kdo ho ctí!" (Žalm 103:13). Izaiáš nazval Boha "Otcem věčnosti" (Izaiáš 9:5) a Jeremiáš o Něm napsal "... "budeš mě nazývat 'Otče'" (Jeremiáš 3:19)
Ale tito lidí neměli plné zjevení nebeského Otce. Ježíš sám řekl, "Proroci toužili vidět, co vy vidíte, a slyšet, co vy slyšíte, ale nemohli". Ve starozákonní době znali lidé Jehovu pod všemi jmény, která jim zjevil, ale jako Otec jim byl neznámý. Tohle zjevení nemohlo přijít dříve, než ho zjevil Syn. Ježíš řekl, "...nikdo nezná Syna, jedině Otec, a ani Otce nikdo nezná, jedině Syn a ten, komu by ho Syn chtěl zjevit." (Matouš 11:27)
Ježíš přišel zjevit Otce této poslední generaci tak, jak ho žádná jiná generace před tím neznala. Všechno, co Ježíš učinil - od proměny vody ve víno po vzkříšení mrtvých - bylo jako ilustrované kázání. Každý jeho čin ukazoval - "tohle je dílo mého Otce, takový On je".
"Nic nedělám sám od sebe, ale mluvím, jak mě naučil Otec. Ten, který mě poslal, je se mnou. (Jan 8:28-29) Jinak řečeno, mluvil jsem svobodně po celé této zemi a když jsem chodil po ulicích Jeruzaléma, Betléma a Judeje, říkal jsem vám zas a znova, že vše, co dělám, je z Otce. Jen kdybyste otevřeli oči a uši a přijali mé slovo, ukázal bych vám ho. On byl zjeven!
Když máme zjevení našeho nebeského Otce - jeho lásky, jeho milosti, jeho slitování - jsme schopní říct světu, "Poslouchejte, co říkám a dělám. Sledujte můj život a uvidíte mého Otce ve mně!