„Má-li někdo z vás sto ovcí a ztratí jednu z nich, což nenechá těch devadesát devět na pustém místě a nejde za tou, která se ztratila, dokud ji nenalezne?“ (Lukáš 10,4) Ježíš tu mluví o ovci, která byla v ohradě. Očividně se jedná o členku Ježíšova stáda, kterou dobrý pastýř dobře krmil a opatroval. Přesto se tato ovečka ztratila, a tak se ji pastýř vydal hledat.
Všimněte si, co tu Ježíš říká o pastýři: „Jde za tou, která se ztratila, dokud ji nenalezne.“ Bůh nikdy neláme hůl nad nikým, kdo mu patří a sejde z cesty. Místo toho se Pastýř vydá ovečku hledat a když ji najde, obejme ji a přinese zpátky do bezpečí.
Král David o tom říká: „Zamířím-li k nebi, jsi tam, a když si ustelu v podsvětí, také tam budeš“ (Žalm 139,8). Zkrátka, i kdybys upadl do hříchu natolik, že se ocitneš na samé hranici pekla, On o tebe bude stále usilovat.
Občas slýcháváme výraz „peklo na zemi“. Takový je život těch, kdo utíkají od Boha. Když si „stelou v podsvětí“, dostanou se do hrozného stavu. Znamená to být lapen do hříchu, vzdalovat se víc a víc Pánu, a nakonec upadnout do neustálého strachu, že budou navěky ztraceni.
Možná sis taky ustlal v podsvětí, ale pro Ježíše nejsi nikdy příliš hluboko na to, aby k tobě nepřišel a nepřijal tě s otevřenou náručí. „Když ji [Ježíš] nalezne, vezme ji s radostí na ramena“ (Lukáš 15,5). Když pastýř nalezne tu ztracenou, poraněnou ovci, nezanese ji hned zpět do ohrady. Podle tohoto podobenství přinese zraněné stvoření k sobě domů. Pak svolá všechny své přátele a sousedy a prohlásí: „radujte se se mnou, protože jsem našel ovci, která se mi ztratila.“ (Lk 15,6)
Nezáleží na tom, co všechno jsi provedl/a, jak daleko jsi sešel/la z cesty. Když už tě jednou Pastýř přivede zpět, jsi plně vykoupen/a, On se z tebe raduje!