„Všichni se oblečte v pokoru jeden vůči druhému, neboť ‚Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost.“ (1.Petrova 5,5)
Jak úžasné by bylo, kdyby všichni věřící chodili v pokoře. Jak lákavá by byla církev pro ztracený, bolavý, zlomený svět a jak by to bylo uzdravující pro lidi, kteří byli v Božím domě zraněni. A jak mocné a slavné by bylo, kdyby náš Otec viděl, jak jeho církev obléká oděv pokory.
Někteří si mohou myslet, že být pokorný znamená nepohoršovat druhé, ale tím ve skutečnosti více potěšíme lidi kolem sebe než Boha. Svět může pokorou pohrdat, ale jak vidíme v uvedené pasáži, Bůh pozvedá ty, kdo jsou pokorní. Není vždy snadné chodit v pokoře; ve skutečnosti je to nemožné bez milosti, kterou Bůh slibuje.
Pokora je nezbytná pro vylití Božího požehnání. Opakem pokory je panovačnost, takový člověk uplatňuje svou autoritu bez jakéhokoli soucitu a milosti. Petr říká, abychom se oblékli do pokory. Vždycky jsem si myslel, že pokora znamená zbavit se všeho a stát se nulou. Ale podle Petra se pokora se projevuje určitými postoji.
Jeden ze způsobů, jak růst v pokoře, je cele důvěřovat Bohu. „Všechnu svou starost vložte na něj, neboť mu na vás záleží.“ (1.Petrova 5,7) Je nemožné vložit své starosti na Pána, dokud nejdříve nebudete vědět, že je mocný; nedůvěřovali byste Bohu, kdybyste si mysleli, že vás odmítne nebo zklame.
Pokora nás osvobozuje od arogantních prohlášení: „Já se o sebe postarám“ a dává nám důvěru v silnou ruku Boží. Přivádí nás k pokoji, jehož zdrojem je Bůh. Rozhodněte se dnes, že budete růst v pokoře tím, že necháte Boha řídit svůj život. „Pokořte se tedy pod mocnou Boží ruku, aby vás povýšil v příhodný čas.“ (1.Petrova 5,6)