Naše pozemské prožívání se mění, někdy i denně, jsme zapálení a horliví a někdy zase vlažní, nebo dokonce chladní, podle toho, jak se střídají naše emoce. Stejně jako učedníci můžeme být jeden den připraveni za Pána Ježíše zemřít a druhý den ho opustit a utéct. Můžeme říkat Pánu, že mu věříme, že On naplní všechny naše potřeby, a přesto zůstávat v pochybnostech a strachu, když se změní naše okolnosti.
Boží láska k nám se však nemění. Jeho Slovo říká: „Já, Hospodin, jsem se nezměnil" (Malachiáš 3:6). A v Jakubovi 1:17: " Každý dobrý dar...sestupuje od Otce nebeských světel. U něho není proměny ani střídání světla a stínu."
Pokud jsme ve skutečném obecenství s Otcem, nejenom, že přijímáme Jeho lásku, ale také ji opětujeme. To je vzájemná náklonnost: obě strany dávají i přijímají lásku. Bible nám říká, "Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou" (5. Mojžíšova 6:5). Také nám říká: "Můj synu, dej mi své srdce" (Přísloví 23:26). Jeho dokonalá láska požaduje také naši lásku, úplnou a nerozdělenou.
Pán nám jasně říká: "Nemůžete si zasloužit moji lásku. Láska, kterou já dávám, je nezasloužená." Jan píše:" V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy" (1. Janův 4:10). "My milujeme, protože Bůh napřed miloval nás" (verš 19).
Bůh sestoupil do temnoty našich životů, ukázal nám, že jsme ztraceni v našich hříších. Poslal nám své Slovo, abychom poznali pravdu, svého Ducha, aby nás usvědčil a pak sám za námi přišel. Díky tomu můžeme kráčet v bezpečí a stabilitě, nemusíme být zmítání sem a tam, pokud jsme Ho skutečně přijali do svého života a zůstáváme v obecenství s Ním.