Pavel nám říká, že Bůh nás adoptoval jednoduše proto, že nás miluje: „Abychom rozhodnutím jeho dobroty byli skrze Ježíše Krista přijati za syny a chválili slávu jeho milosti, kterou nám udělil ve svém nejmilejším“ (Efezským 1,5-6).
Můžeš říci: „Vím, že Boží slovo říká, že jsem přijatý a vím, že Ježíš mi dal přímý přístup k trůnu milosti. Ale já se příliš ostýchám přiblížit se. Stále zápasím se silným pokušením a stále hřeším. Jediná modlitba, kterou mohu vyslovit je: ‚Bože, pomoz mi.‘“
Odpověz na tuto jednoduchou otázku: Miluješ Ježíše? Jsi jeho dítětem? Je on tvým veleknězem, který se za tebe přimlouvá? Pokud ano, Písmo říká, že nezáleží na tom, co jsi udělal. Máš právo vstoupit do jeho přítomnosti a nalézt všechnu milost, kterou potřebuješ. Ve skutečnosti je právě čas, kdy on jedná jako tvůj velekněz.
„Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi; vždyť on na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu. Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas“ (Židům 4,15-16).
Kristus nám říká: „Znám každou tvoji myšlenku, dobrou nebo špatnou. Vidím každou tajnou touhu, každý tajný chtíč a skutek. Přesto tě stále zvu, abys přistoupil směle k mému trůnu. Toužím ti dát všechnu milost, kterou nutně potřebuješ.“
Někteří křesťané si myslí, že jejich modlitby nebudou přijaty, protože příliš dlouho zanedbávali modlitbu. Celé měsíce, dokonce i roky. Boží duch je přitahoval, ale oni si vystavěli přehradu ze svých vin, což způsobilo jejich negativní postoj k modlitbě.
„Řítili se do propastných tůní … a když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, vyvedl je z tísně. Utišil tu bouři … zaradovali se“ (Žalm 107,26-30).
Můžeš důvěřovat Bohu, že tě bude milovat, odpustí ti a bude mít o tebe zájem, i když jsi jej opomíjel. Pokud můžeš odpustit milovanému člověku, který tě zranil, o co více náš milující Spasitel odpustí tobě a požehná ti — svému milovanému dítěti!