Když byl Ježíš mladý chlapec, několik lidí jej vidělo v chrámu; další jej potkávali v tesařském krámku, kde pracoval. Ale kdo by věřil, že Ježíš je Bůh v těle, když spravoval jejich rozbité židle? On byl přece pouze synem Josefa, i když byl dobrým mladým mužem, který věděl hodně o Bohu.
Když Ježíš začal svoji službu, směřoval svá slova k malému národu ve velmi malé zemi — to znamená ke ztraceným ovcím domu Izraele. A protože mohl být v určité době jenom na jednom místě, tak přístup k němu byl omezen. Pokud se někdo chtěl dostat k Ježíši, musel jít do Judska a pokud žil mimo Izrael, musel cestovat celé dny nebo týdny lodí nebo na velbloudu nebo pěšky. Pak musel zjistit, v které vesnici Ježíš právě je, najít tam zástup a požádat, aby mu řekli, kdo to je. Možná musel jít celý den a noc, aby se dostal tam, kde právě učil zástupy.
Jakmile našel Ježíše, musel mu být fyzicky blízko, aby slyšel jeho hlas, přijal jeho dotek, nebo byl požehnán jeho svatou přítomností. Aby se dostal k Pánu, musel být na správném místě ve správnou dobu. Myslete na slepého muže, který slyšel Ježíše, jak prochází kolem a volal: „Ježíši, uzdrav mě, abych mohl vidět!“ Nebo pomysli na ženu s krvácením. Musela se protlačit zástupem, aby se dotkla lemu Ježíšova šatu, zatímco všichni ostatní okolo se jej také chtěli dotknout.
A toto všechno se změnilo v jednom náhlém, slavném okamžiku. „Ježíš znovu vykřikl mocným hlasem a skonal. A hle, chrámová opona se roztrhla vpůli odshora až dolů“ (Matouš 27,50-51). Toto roztrhnutí opony představuje to, co se stalo v duchovním světě — byl nám poskytnut neomezený a okamžitý přístup k Otci skrze krví potřísněný kříž. To je nádherný dar, který nám byl dán, tak dávejte pozor, abyste ho nebrali jako samozřejmost nebo jím opovrhli. Náš Spasitel naléhá, abychom se k němu přiblížili a měli bychom to dělat s největší úctou a láskou.