Když se Bůh někoho dotkne a on před ním skloní svá kolena, vstoupí do důvěrného vztahu s Kristem. Jeho srdce naplní pokoj a on začne Kristu sloužit s novým zanícením a větší láskou.
Takový služebník si o to více uvědomuje, že nastane den soudu, a že mu Bůh dá jednu hlavní otázku: „Jak jsi vylíčil Krista ztracenému světu?“
To je jediné kritérium toho, jak budeme v ten den souzeni. Nezáleží na tom, jestli jsme byli v obecenství s Bohem, jako Mojžíš, přijali velké zjevení jako Daniel, byli jsme posvěceni jako Pavel anebo odvážně kázali jako Petr. Každý bude posuzován podle tohoto jediného standardu: jak tvůj život vyjádřil, kdo je Ježíš a jaký je?
Jedno z posledních poselství, která Ježíš předal svým učedníkům před svým ukřižováním, je zapsáno v Matoušovi 25. kapitole. Kristova slova jim ukázala nový postoj lásky a zájem o chudé a toto stejné poselství i mě přimělo k tomu, abych udělal změny ve svém životě a službě. Tato pasáž Písma je:
„Tehdy řekne Král těm po pravici: ‚Pojďte, požehnaní mého Otce, přijměte do dědictví království, které je pro vás připraveno od založení světa. Neboť jsem hladověl a dali jste mi najíst, žíznil jsem a dali jste mi napít, byl jsem cizincem a ujali jste se mě, byl jsem nahý a oblékli jste mě, byl jsem nemocen a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení a přišli jste za mnou.‘“ (Matouš 25,34-36)
Samozřejmě, nikdo nemůže být zachráněn skrze samotné dobré skutky, ale budeme posuzováni podle toho, jestli žijeme pouze pro sebe a zavíráme oči nad potřebami chudých a bezmocných. Pán neočekává, že budete dělat všechno sami, ale očekává, že se osobně prakticky zapojíte alespoň v jedné oblasti potřeby. Jestli toužíte poslechnout jeho příkaz, Duch svatý vám ukáže cestu.