Podstatou skutečného poselství milosti není evangelium benevolence, ale evangelium, které nás vychovává ke svatosti!
„Zjevila se totiž Boží milost, která přináší záchranu všem lidem a vychovává nás, abychom se odřekli bezbožnosti a světských žádostí a rozvážně, spravedlivě a zbožně žili v tomto věku, očekávajíce tu blahoslavenou naději, zjevení slávy velikého Boha a našeho Zachránce Ježíše Krista“ (Titus 2, 11–13).
Podle Pavla nežijeme v milosti, dokud se neoprostíme od světské zkaženosti. Dokud neusilujeme o to, abychom mocí Ducha svatého vedli zbožný, spravedlivý život a každým okamžikem nevyhlížíme Pánův příchod, neznáme Boží milost.
Příliš mnoho křesťanů touží po odpuštění – a nic víc. Nechtějí, aby je Bůh vysvobodil ze současného světa, protože ho milují. Drží se svých hříchů a nechtějí se vzdát požitků, které svět nabízí. Takže se raději řídí doktrínou, která tvrdí: „Můžu si žít, jak chci – stačí, když věřím.“
Takoví křesťané bohužel nechtějí slyšet o poslušnosti, pokání a sebezapření. Raději by žili v tomto světě bez omezení.
Pavel píše: „A nepřipodobňujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli zkoumat, co je Boží vůle, co je dobré, přijatelné a dokonalé“ (Římanům 12, 2).
Ježíš nás ospravedlňuje skrze víru z dobrého důvodu – chce nám dodat sílu a odvahu, abychom mohli odolat ďáblu a zvítězit nad světem v moci Božího Ducha. Ano, Ježíš za nás zemřel, abychom měli věčný život, ale také proto, aby nás mohl chránit v současném zkaženém světě – a před ním.