Většina křesťanů zná tento verš: „Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi; ale takového, který byl ve všem pokoušen podobně jako my, ale nedopustil se hříchu. (Židům 4:15) Vidíme z něj, že náš nejvyšší kněz, Ježíš, cítí naše trápení spolu s námi. Jinými slovy, Pána se osobně dotýká veškerá bolest, zmatek a beznaděj, které cítíme. Neprošli jsme utrpením, kterým by v nějaké podobě On neprošel taky.
Protože máme takového velekněze, dostali jsme radu: „Přistupujme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas.“ (4:16) To nám říká: „Váš Spasitel přesně ví, čím procházíte, a jak vám má prokázat svou milost.“
Je více teologických definic milosti: nezasloužená laskavost, Boží dobrota; Jeho speciální láska. Ale když přijdou zkoušky, je na nás, jak budeme reagovat. Tak v knize Job vidíme, že Jobova žena zahořkla kvůli neskutečné tragédí, která na ně přišla. Pošetile obviňovala Boha a naléhala na Joba: „Zlořeč Bohu a zemři!“ (Job 2:9) V podstatě řekla: „Proč by Pán dovolil takovou nemyslitelnou tragédii na tuto zbožnou rodinu?“
Ale Job, i ve svém velkém utrpení a zármutku, prohlásil: „I kdyby mě zabil, budu v něho doufat.“ (Job 13:15)
Tento zbožný muž vlastně řekl: „Nezáleží na tom, jestli mě tyto vředy přivedou do hrobu, ale nikdy nepřestanu důvěřovat Bohu, že ví, co dělá. Nerozumím tomu, přesto vím, že Bůh s tím má nějaký věčný záměr.“
Milovaní, skrze vaše současné utrpení se tvoří ve vašem životě něco drahocenného, máte přece být čím dál víc podobní Tomu, který je dárce milosti.