Povím vám, jak Bůh přivádí lidi do svého domu, jak k nim mluví a jak je zachraňuje. Pán buduje svou církev skrze svědectví světla, které svítí skrze ty, kdo ho milují. Není to proto, že tito služebníci používají správné metody, ale proto, že žijí správným životem.
Kristův život přináší světlo do domovů, sousedství, měst i na pracoviště tím, že každý svatý žije správně, bezúhonně dle příkladu Božího milosrdenství. Takoví služebníci jednají s druhými čestně a nezištně, bez špatných úmyslů. Vedou život zcela oddaný Ježíši a jsou připraveni kdykoli sloužit druhým.
K takovému životu Pavel nabádal efezskou církev. „Jakožto milované děti se řiďte Božím příkladem a žijte v lásce, tak jako Kristus miloval nás a vydal sám sebe za nás jako dar a oběť příjemně vonící Bohu“ (Ef 5,1-2). O něco dále říká: „Kdysi jste byli tmou, ale teď jste v Pánu světlem. Žijte jako děti světla“ (Ef 5,8).
Uvedu příklad. Jednou do naší církve zavolal ředitel jedné newyorské společnosti. Telefonát přijal pastor Neil. Generální ředitel řekl pastoru Neilovi o dvou ženách z našeho sboru, které pro něj pracovaly. Řekl, že nejsou jako ostatní v jeho kanceláři. Ty dvě ženy byly vždy zdvořilé, pomáhaly ostatním a nikdy si nestěžovaly ani nepomlouvaly. „Je na nich něco jiného,“ řekl. „Rád bych se s vámi sešel, abych zjistil, v čem je ten rozdíl.“
Ten ředitel byl Žid. Myslíte si, že by zareagoval, kdyby dostal pozvánku na evangelizační shromáždění? Že by si přečetl balíček materiálů vydaných církví? Ne, hodil by je všechny do „složky 13“ a už by se na ně nikdy nepodíval. Ale reagoval na světlo, které se zrodilo ze života skrytého v Kristu, a které denně vyzařovaly dvě pokorné ženy.
Světlo do naší společnosti můžeme přinášet jen tehdy, když my sami jsme plní Kristova života. Chceme-li hlásat poselství, které přinášíme, musíme ho žít, aby mělo sílu. Bůh nám pomáhej, abychom nezapomínali, že světlo prozařuje i v maličkostech života.