Vztah s Bohem se skládá ze dvou věcí: přijímání Otcovy lásky a odpovědi láskou. Mohli byste strávit hodiny v modlitbě a říkat Pánu, jak moc jej milujete, ale nebyl by to vztah do doby, než byste vy přijali jeho lásku.
Žalmista nás povzbuzuje „Vstupte do jeho bran s díkůvzdáním, do nádvoří jeho s chvalozpěvem!“ (Žalm 100,4) Proč se nám dostává tak odvážného pozvání a co je důvodem pro takové díkůvzdání a chválu? Protože nám Bůh, k němuž máme přistoupit, ukazuje svou laskavost: „Neboť Hospodin je dobrý, jeho milosrdenství je věčné, jeho věrnost do všech pokolení!“ (Žalm 100,5)
Bůh k nám nepřistupuje jako tvrdý, náročný otec. Spíš je laskavý a s něžným srdcem, je vůči nám plný lásky a milosrdenství. Jeho láska je bezpodmínečná a nikdy se neodvrátí, když k němu voláme. Stará se o všechno, co se nás týká, jenže příliš málo křesťanů složilo důvěru v tuto úžasnou lásku a milost. Žijí ve strachu a v pochybnostech, s malou nebo žádnou nadějí.
Skutečná láska se projevuje ve dvou věcech: odpočinku a radosti. Prorok Sofoniáš píše: „Hospodin, tvůj Bůh, je uprostřed tebe, bohatýr, který zachraňuje, raduje se z tebe a veselí, láskou umlká a opět nad tebou jásá a plesá.“ (Sofoniáš 3,17)
Bůh odpočívá ve své lásce vůči svému lidu. Hebrejština slovní spojení „láskou umlká“ čte „bude zticha kvůli své lásce“. Bůh v podstatě říká „Našel jsem svou skutečnou lásku a už nepotřebuji hledat jinde.“
Bůh má ze svého lidu velké potěšení. Sofoniáš svědčí, že Boží láska k tobě je tak velká, že na jeho rtech se objevuje píseň! „Radovat se“ znamená mít radost a potěšení; je to vyjádření vnitřní radosti. Je to také nejvyšším vyjádřením lásky.
Bůh dopředu viděl všechny tvoje hříchy a chyby, stejně tě miloval něžnou láskou. Jestliže tě Bůh miloval dostatečně na to, aby dal svého vlastního Syna, aby za tebe zemřel, když jsi ještě vězel hluboko v hříchu, přestane tě milovat, když klopýtneš nebo pochybíš? V žádném případě! Jeho láska je slavná a vytrvalá — neměnná a věčná.