Martin Luther, kazatel šestnáctého století, který započal protestantskou reformaci, se původně obával Boha, protože věřil, že Pán je svatý, ale rozhněvaný soudce – což je to, čemu jej učilo zákonictví jeho doby. Nehledě na to, jak velmi se chtěl Martin zavděčit svatému Bohu, selhal, cítil se odsouzený Bohem a prožil vinu svého hříchu.
Někteří z nás prožívají stejné bitvy – s jakýmsi bohem, který je drsným, strohým hrálem a který má zalíbení v tom, že nás trestá. Ale Bůh takový není. On je milujícím Otcem, plným milosti a trpělivosti. Pokud dobře nepochopíme, kdo je Bůh, nemůžeme s Ním žít v důvěrném přátelství.
Miluji čas strávený se svým pravnukem Levim. Mám radost už z toho, že ho mám na klíně a že jsme spolu. Nemusí dělat nic; nepotřebuji, aby něco předváděl nebo zpíval, aby mi udělal velkou radost. Podobně i Pán je Otcem, který miluje svou rodinu. Chce, abychom přišli k Němu, protože nás miluje a touží trávit čas se svými dětmi.
V Římanům 8 Pavel říká: “Nepřijali jste přece Ducha otroctví, abyste opět propadli strachu, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme, ‘Abba, Otče.’ Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti” (8:15-16). Jaký důležitý oddíl! Pavel nám říká, že ten Duch přinese svědectví našemu duchu — naší nejvnitřnější bytosti — že jsme Boží děti a On je náš Otec.
Skrze dílo Ducha svatého můžeme skutečně zakusit, že nás Bůh miluje. Nemusíme se obávat. On není jen všemocný stvořitel a vládce světa. On je také Abba, Otec – nejvíce milující otec, kterého můžeme mít.
Jim Cymbala začal v Brooklyn Tabernacle s méně než dvaceti členy v malé kruhové budově v obtížné části města. Narozený v Brooklynu, je dlouhodobým přítelem Davida a Gary Wilkersonových.