Jednou jsem kázal, že je pro nás důležité projevovat lásku svým bližním. Mluvil jsem o tom, že je hříšné nechat se rychle vyprovokovat a Duch svatý mě obvinil z tohoto hříchu taky. Naučil jsem se, že když Duch svatý hovoří, oplatí se poslouchat. Hned jsem hřích olitoval a pak, po mnoha modlitbách a hledání Boha, jsem byl přesvědčen, že jsem zvítězil nad touto slabostí.
„Ve vítězství jsem kráčel“ asi 4 dny, když ve mně telefonní hovor s blízkým přítelem vznítil hněv a rozhořčení. Byl jsem tak pobouřen, že jsem měl problém soustředit se na Pána a začal jsem obviňovat ďábla, že použil mého přítele, aby mě zranil. „Bože, ďábel ho použil na to, abych zhřešil.“
Bůh mi tento můj přístup nenechal projít a promluvil ke mně tichým a pokojným hlasem: „Davide, žiješ v těle. Necháváš svá minulá zranění a zklamání, aby tě ovládaly. To, co děláš, je nebezpečné.
Došlo mi, že mé rozrušení nebylo výsledkem zraňující konverzace, ale pádu do starých zlozvyků, o kterých jsem si myslel, že jsem nad nimi zvítězil – zlozvyk nechat věci ve mně vřít (Efezským 4,26-27). Když jsem to zjistil, plakal jsem před Pánem: „Nikdy se to nenaučím? Tento odkaz jsi mi dal, a já jsem ho kázal mnohým lidem, ale sám v tom nechodím vítězně.“
Cítil jsem se jako běžec, který padl v závodech, a zvolal jsem: „Pane, chci se tobě podobat a získat za to odměnu v nebi (viz Římanům 8,29). Celé ty roky kráčím s tebou, a ještě pořád jsem daleko od toho, abych se ti podobal. Bože, chci se podobat Ježíši!“
Poslouchejte věrný hlas Ducha svatého a hledejte Pánovu tvář. Budete překvapeni, jak rychle vás obnoví ve vítězství.