Vypadá to, že se křesťanům těžko modlí. Tráví dny starostmi a rozčilováním, protože nemají na své problémy odpověď. Hovoří o nich s přáteli, hledají poradce, čtou knihy, které by jim mohly pomoci, poslouchají kázání, udělají téměř cokoli, aby nemuseli na kolena. Ale Slovo je jasné, nejdříve musíme jít k Bohu: „Hledejte nejprve Boží království a jeho spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno.“ (Matouš 6,33)
David hrdě vyznává: „V den, kdy jsem volal, jsi mi odpověděl, naplnil jsi mou duši silou.“ (Žalm 138,3) Říkal: „Dokázal ses, Bože! Ve všech zkouškách jsem se neobracel na nikoho jiného. Hledal jsem pouze tebe a ty jsi mě slyšel, odpověděl jsi mi a dal mi sílu pro bitvu, která byla přede mnou.“
A dále, „Pán… vyslyší modlitbu spravedlivých.“ (Přísloví 15,29)
Toto je jen několik zaslíbení, která jsou důkazem Boží péče. Jak by je mohl křesťan přehlédnout? Ovšem, když jde o modlitbu, Bible nám dává víc než zaslíbení; také varuje před zanedbáváním modlitby: „Jak unikneme, když zanedbáme tak velikou záchranu“ (Židům 2,3). Řecké slovo pro zanedbání zde znamená „projevit malý zájem; brát na lehkou váhu.“
V kontextu tohoto verše je diskuse o věcech souvisejících s naší spásou — a modlitba je zjevně jednou z nich. Bůh se ptá: „Jak poznáte a rozpoznáte můj hlas v temných dnech, pokud se ho nenaučíte slyšet ve své skryté komůrce?“ Je těžké pochopit, jak mohou Boží lidé, kteří jsou pod neustálými útoky pekla a čelí problémům a pokušení ze všech stran, přežívat týden co týden, aniž by Pána hledali.
Někteří křesťané potřebují změnit priority. Najdou čas na návštěvu s přáteli, mytí auta, nakupování, stolování, sledování sportu — seznam by mohl pokračovat — ale prostě si neudělají čas na modlitby. Jejich život by byl mnohem bohatší a efektivnější po všech stránkách, kdyby Ježíše postavili na první místo.
„Ti, kteří hledají Hospodina, nebudou mít nedostatek ničeho dobrého“ (Žalm 34,10). Vyzývám vás, abyste pravidelně chodili na tajné místo modlitby a hledali Pána celým srdcem.