„Proto se tím více musíme držet toho, co jsme slyšeli, abychom nebyli strženi proudem.“ (Židům 2,1)
Nechat se strhnout proudem od Krista je nejtragičtějším a nejnebezpečnějším hříchem a týká se všech — žádný věřící není imunní. I ten nejoddanější věřící se může nechat strhnout leností a pasivitou od věcí Pána. Jakmile se to stane, je těžší a těžší vrátit se zpět do blízkého obecenství s Kristem. Možná znáte lidi, kteří byli kdysi citlivými, milujícími křesťany, ale dnes vypadají jako jiní lidé. Většina křesťanů jdoucích s proudem nevidí, v jakém jsou nebezpečí.
Historie Božího lidu byla samé opadnutí, neposlušnost a zapomínání na Boha. Podle Mojžíše a proroků Boží lid byl neuvěřitelně náchylný k tomu, aby rychle zapomněl na Pána a vrátil se zpět na staré cesty.
Těsně před smrtí se Mojžíš ještě ohlédl zpět na historii Božích dětí na poušti. Téměř celou generaci reptajících, pomlouvajících a nevěřících lidí odstranil Boží soud, takže zahynula v horké poušti. Ale ti, kteří důvěřovali Bohu, prošli zkouškami a těžkostmi, oddělili se od hříchu a zůstali Bohu věrní. Mojžíš jim řekl: „Na vlastní oči jste viděli, co Hospodin učinil kvůli Baal-peórovi, že každého, kdo chodil za Baal-peórem, Hospodin, tvůj Bůh, vyhladil z tvého středu. Zatímco vy, kteří lnete k Hospodinu, svému Bohu, jste dnes všichni naživu. Což se najde jiný veliký národ, jemuž jsou jeho bohové tak blízko, jako je nám Hospodin, náš Bůh, kdykoli k němu voláme?“ (Deuteronomium 4,3-4.7)
Mojžíš v podstatě říkal: „V době velkého odpadnutí jste zůstali věrní! Nikdy jste neuctívali jiné bohy, jako ti, kteří byli zničeni. A nikdo nebyl Bohu blíže než vy.“ Pouze oni vstoupili do zaslíbené země — do Pánovy plnosti.
Pamatujete si dobu, kdy jste byli Pánu blíž než teď? Dobu, kdy jste víc cítili jeho přítomnost a jasněji slyšeli jeho hlas? Možná je na čase prozkoumat své srdce, abyste se ujistili, že stále chodíte blízko Ježíše.