Apoštol Jan dostal zjevení slávy vyvýšeného Krista: „Hle, dveře do nebe otevřené, a ten hlas, který předtím ke mně mluvil a který zněl jako polnice, nyní řekl: ‚Pojď sem, a ukážu ti, co se má stát potom.‘ Ihned jsem se ocitl ve vytržení Ducha: A hle, trůn v nebi, a na tom trůnu někdo seděl...“ (Zjevení 4:1-2).
Dveře do nebe jsou pro nás otevřené i dnes. Podobně jako Jan, i my jsme vyzýváni, abychom „vystoupili nahoru.“ Písmo říká: „Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas“ (Židům 4:16). Tuto výzvu přicházet do trůnního sálu ignorují pastoři stejně tak jako laici. Jenom pár věřících opravdově zná Pánův hlas a jenom pár služebníků je jeho ústy.
Na ostrově Patmos Jana přiměli pobývat v izolaci bezbožní lidé (Zjevení 1:9). Věřím tomu, že lidé v církvi potřebují získat svoji vlastní zkušenost s ostrovem Patmos a přimět sami sebe, aby tam odložili svoje já. Proč? Aby mohli hledat Boží tvář. Křesťané si dnes udělají čas na sledování televize, nákupy a brouzdání na internetu i na komunikaci s ostatními skrze sociální média. Ovšem pouze pár z nich vystoupí vzhůru k Božímu trůnu. Pán zde zaslibuje: „Když sem vystoupíš, zjevím ti svoji milost a milosrdenství a ukážu ti věci, které jsi nikdy předtím neviděl.“
To neznamená, že přestaneme pracovat, opustíme svoji rodinu a nebudeme nikomu svědčit. Ve skutečnosti je možné být zaneprázdněným člověkem a zakoušet Patmos. Podstatné je to, abychom umlčeli každý hlas, aktivitu či věc, která nám je překážkou ve slyšení Božího hlasu. Musíme se zaměřit na jedinou věc: naslouchám lidem nebo Duchu svatému?
Pán je potěšen, kdykoli si vědomě vyčleníme čas na to, být o samotě s ním. Jakmile se začneme soustředit výlučně na Krista, budeme schopni přijmout rozlišení a vedení přímo shůry.