Víme, že Bůh nadpřirozeně ochraňoval Izrael. U hořícího keře byl Mojžíš připravován na to, aby Bohu dokázal důvěřovat, že celé to slavné dílo dovede do konce. Zjistil něco o Boží podstatě, něco, co mu později pomáhalo věřit, že to Hospodin opravdu uskuteční. Jaká Boží vlastnost to byla? Jeho svatost!
To samé platí pro každého současného křesťana. Můžeme se snažit dosáhnout toho, co podle nás Bůh chce, z vlastních sil. Ale Bůh nám stejně jako Mojžíšovi říká: „Existuje jen jedno místo, odkud ke mně můžeš přicházet, a to je svatá půda. Vůbec nemůžeš spoléhat na své tělo, protože žádné tělo přede mnou neobstojí. Mé plány nikdy nenaplníš tím, co dokážeš z vlastních sil.
A proč Bůh Mojžíšovi řekl, aby si zul boty? (Viz Exodus 3, 5). Hospodin použil běžný, každodenní předmět, aby odhalil duchovní pravdu, stejně jako to dělal Ježíš, když vyučoval s pomocí mincí, perel, velbloudů nebo hořčičných semínek. Bůh říkal: „Mojžíši, potřebuješ obuv jako ochranu před zraněním nohou. Ale žádná míra lidské ochrany ti nepomůže tam, kam tě posílám. Budeš potřebovat zázračnou ochranu.
Posílám tě do Egypta, aby ses setkal se zatvrzelým diktátorem. Budeš v situaci, z níž tě můžu zachránit jen já. Takže přestaň spoléhat na své tělo, i na svou mírnost a pokoru. Jinak nebudeš schopen zvládnout to, co po tobě chci. Všechny tvé schopnosti budou k ničemu, pokud je neposvětím. Vlož veškerou důvěru v mé jméno a moji moc.“
Nikdo nemůže v Božích očích dosáhnout svatosti z vlastních sil nebo z vlastní vůle. Ani nemůžeme Bohu sloužit, pokud nezaujmeme stejný postoj, jaký byl nastíněn Mojžíšovi. Musíme přijít k Bohu se slovy: „Pane, nemám ti co dát. Je to všechno na tobě.“