Ve své nejtemnější hodině objevil Jeremjáš nádhernou pravdu, která do jeho mysli přinesla novou naději a jistotu. Vlastně tu pravdu už dávno znal, nedotýkala se ale jeho duše, dokud si nehrábl až na dno. Zjistil, že když dosáhl úplného dna – Bůh tam byl! „Dolů“ neznamená jít hluboko do temné propasti. Znamená to jít hlouběji do vztahu s Bohem. Takže ta pravda říká, že Boha nelze nalézt „tam nahoře“ v nějakých blažených bezproblémových oblacích, nýbrž ve stínech zármutku a zoufalství.
Když Jeremjáš narazil na dno, narazil na Boha! Dopadl tvrdě navzdory věrnosti milosrdného Otce a postupně zjistil mnoho hlubokých pravd.
Když jsi natolik zraněn, že stěží dokážeš čelit dalšímu dni, Boží Slovo říká: „Hospodinovo milosrdenství, jež nepomíjí, jeho slitování, jež nekončí. Obnovuje se každého rána, tvá věrnost je neskonalá“ (Pláč 3:22-23).
Jestliže Hospodin dovolí, aby do tvého života vešel zármutek, podpoří tě svým hojným milosrdenstvím, slitováním a láskou (3:32).
Boha bolí, když jsi zraněn; on není proti tobě a nesnaží se tě zadupat pod své nohy, když jsi dole (3:33-34). Když jsi nejníže, obrať se k Pánu a chval jeho jméno. „Pozvedněme s dlaněmi i srdce k Bohu na nebesích“ (3:41). Bůh ti bude blízko a zašeptá: „Neboj se!“ (3:57).
Jeremjáš při psaní knihy Pláč vycházel ze svého zlomeného srdce, zarmouceného nad zničením Jeruzaléma. Jeho síla a naděje se vytratily; byl prázdný a pokořen. Avšak důvěřoval v Hospodinovo slitování a dosvědčil: „S důvěrou očekávám“ (3:21).
Žádná lidská okolnost není natolik zoufalá a beznadějná, že by nás v ní Bůh nenavštívil a nedal nám naději.