Když se pastýři zahleděli na dítě v jesličkách, uviděli Spasitele, který vykoupí celé lidstvo. Když jej spatřili mudrci, uviděli Krále, který porazí smrt. A proroci viděli Osvoboditele, který otevře dveře žaláře, odemkne okovy a osvobodí zajaté. Každý z nich měl svou vizi toho, kdo je Ježíš a proč přišel.
Kristus se narodil do světa, který nevěřil a kde Boží lid úpěl pod útlakem Římské říše. Zákoníci nemohli lidu nabídnout mnoho naděje. Farizeové věřili tomu, že spasení je možné na základě skutků a z Božího zákona udělali systém nesplnitelných příkazů. A saduceové dokonce nevěřili ani ve vzkříšení. Velmi málo lidí mělo tehdy nějakou vidinu věčného života. A do této temnoty vstoupil Ježíš.
Když se díváme do jesliček, vidíme Ježíše jako most mezi nebem a zemí, který překonává propast smrti, jež odděluje náš pozemský život od věčného. Jednoho dne přes ten most přejdeme jak mrknutím oka: „všichni budeme proměněni, naráz, v okamžiku, až se naposled ozve polnice. Až zazní, mrtví budou vzkříšeni k nepomíjitelnosti a my živí proměněni“ (1. Korintským 15,51-52).
Mohli bychom o tom tajemství přemýšlet, ale naše představivost je na Boží slávu a moc příliš krátká. Náš mozek má své limity. Ale jedním si můžeme být jisti: protože Ježíš sestoupil k nám na zem, přichází nový svět. Svět bez hříchu, chudoby a nemocí. Náš Spasitel se narodil proto, aby nám přinesl život – věčný život. Proto o letošních Vánocích mysleme na jeho vzkříšení. Ať je naše srdce a mysl naplněná nadějí na život, ke kterému máme přístup díky Kristu, který se narodil jako malé dítě v jesličkách.