Apoštol Pavel byl nebojácný člověk. Jak našel takovou důvěru a radost uprostřed těžkostí, nejistoty a odporu? A jak můžeme my nalézt to samé v době, ve které nyní žijeme?
V první řadě, když se trápíte pro bolest ostatních, Hospodin vám dá radost! Dnes se spousta lidí kvůli něčemu trápí – kvůli ztracené práci, zmatenému či rezignovanému partnerovi, přetrvávající nemoci, milovanému, který bojuje s bídou.
Ve Filipským 1:1 čteme: „Pavel a Timoteus, služebníci Krista Ježíše.“ Pavel říkal, „jsem otrok“, zcela vyprodaný. Kristus je moje všechno.“ A pak jde dál, aby oslovil větší skupinu: „všem bratřím v Kristu Ježíši, kteří jsou ve Filipech, i biskupům a jáhnům.“ Toto se mi líbí, protože jen deset let předtím založil sbor ve Filipech pouze s žalářníkem, ženou a otrokyní. Nyní měl sbor už starší, biskupy a jáhny. Měl strukturu, řád a vitalitu!
A poté v 2. verši říká, „Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.“ Zde nám nastavuje atmosféru uprostřed zkoušek, aby způsobil, že se budeme spoléhat na milost a pokoj, který přichází od jediného zdroje, Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.
„Děkuji Bohu svému při každé vzpomínce na vás a v každé modlitbě za vás všechny s radostí prosím.“ (1:3-4)
Líbí se mi, jak říká, „Na vás všechny pamatuji.“ Někdy pamatujeme jen na některé, že? Někdy se nechceme přimlouvat za naše nepřátele, ty, kteří nám ublížili nebo nás zneužili – náročné lidi ve sboru nebo v rodině. Ale Pavel říká, „modlím se za vás všechny a kdykoliv se modlím, modlím se s radostí.“