Vyprávěl jim také podobenství, jak je potřeba stále se modlit a nevzdávat se: „V jednom městě byl jeden soudce, který se Boha nebál a člověka si nevážil. V tom městě byla také jedna vdova. Pořád za ním chodila a říkala: ‚Zjednej mi právo proti mému odpůrci!‘ Dlouho se mu nechtělo, ale potom si řekl: ‚Boha se nebojím, člověka si nevážím, ale ta vdova na mě tak dotírá, že jí zjednám právo – jinak mě snad úplně umoří!“‘
Tehdy Pán řekl: „Slyšeli jste, co řekl ten nespravedlivý soudce?! A Bůh snad nezjedná právo svým vyvoleným, kteří k němu volají dnem i nocí? Myslíte, že jim bude otálet pomoci? Říkám vám, že jim zjedná právo, a to rychle. Až ale přijde Syn člověka, najde na zemi víru?“ (Lukáš 18:1-8).
Prostřednictvím tohoto podobenství učil Ježíš své učedníky důležitý princip modlitby. O modlitbě jim nejenom řekl, ale ukázal jim pomocí tohoto podobenství životní styl přetrvávající modlitby. Toužil, aby pevně uchopili život modlitby, který je učil.
Když se začneme modlit, mnozí z nás mají pocit, že by to nejraději vzdali. První půlhodina může často vypadat mizerně. Ale Ježíš nám v tomto podobenství ukazuje, že nás čeká odměna, pokud se nezastavíme. Je tu požehnání, které Bůh chce dát svým lidem.
Ježíšova slova jsou psána pro naše povzbuzení a poučení a jsou pro nás stejně tak reálná, jako byla pro Jeho učedníky. Většinou se vzdáváme příliš brzy, ale On nás povzbuzuje, abychom se nevzdali, abychom se modlili do doby, dokud není průlom na obzoru. Vytrváme-li totiž v zápase až do konce, obdržíme Boží požehnání, které připravil.