Když Ježíš chodil po zemi, před nikým se neskrýval. Učil v synagogách, na horách a na lodích, uzdravoval nemocné a činil zázraky. Pozvedal hlas o svátcích a volal: „Já jsem živá voda! Pojďte ke mně a já uhasím žízeň ve vaší duši.“ Kdokoli se k němu mohl přiblížit a být naplněn. Ale většina lidí pozvání od našeho Pána ignorovala.
Ježíš nad lidem volal: „Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kteří jsou k tobě posláni, kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, tak jako slepice shromažďuje svá kuřata pod křídla, ale nechtěli jste“ (Matouš 23, 37). Říkal Izraeli: „Jsem tu, tady a teď, jsem vám k dispozici. Zval jsem vás, abyste si ke mně přišli pro uzdravení a uspokojení svých potřeb, ale nepřišli jste.“
Ježíš na odmítnutí lidí reagoval slovy: „Hle, váš dům se vám zanechává pustý“ (23, 38). Výraz, který zde Ježíš použil ve významu „pustý“, značí osamocenost, neplodnost, marnost. Říká: „Váš církevní život, vaše domácnost i vaše duchovní pouť vyschnou a budou zmařeny.“
Našemu nebeskému Otci nejsou starosti Jeho dětí vůbec lhostejné. Kdykoli procházíme těžkostmi, povzbuzuje nás, abychom se Mu přiblížili, a zve nás: „Pojďte, vylijte na mě všechny starosti, potřeby a stesky a já vaše volání uslyším a odpovím.“ Touží po tom, abychom po Něm žíznili, jak to vyjádřil žalmista: „Jako laň prahne po proudící vodě, má duše prahne, Bože, po tobě! Po Bohu, po živém Bohu, žízní duše má“ (Žalm 42, 1–2).
Nečekejte, až přijde krize, abyste přišli k Bohu. Touží po tom, abyste mu vylévali své srdce v lásce a úctě neustále.