Čím to, že věřit znamená být více zkoušený? Proč těžkosti, které zažíváme, jsou intenzivnější, když se přibližujeme Ježíši? Proč když projdeme jednou zkouškou, při které jsme shledáni věrnými, přijde další, ještě větší zkouška. Mnoho zbožných svatých se musí ptát: „Pane, proč ta hrozná zkouška? Znáš mé srdce a oba víme, že ti budu důvěřovat ať se děje cokoliv.“
Přemýšlej o tom: přesně v den, kdy jsi nehledě na náklady svěřil svůj život v důvěře Bohu, on věděl, že přijdou tvé současné zkoušky. On věděl už tehdy — a ty víš nyní — že jej budeš milovat navzdory všemu, co tě čeká. Milostí jsi určen, abys byl přemožitelem.
Důvod pro ustavičná zkoušení je většině křesťanů dobře znám. Život víry ukazuje, že lidé potřebují Pána ve všech situacích. Nikdy nedosáhneme bodu, kdy bychom nepotřebovali Boha. Jak nám Ježíš říká, smyslem našeho bytí není to, aby naše potřeby byly naplněny, ale abychom se krmili každým slovem, které vychází z Božích úst: „Je psáno: ‚Ne jenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.‘“ (Matouš 4,4)
Dalším důvodem našeho utrpení a zkoušek, které vyžadují stále větší víru, je to, že Boží vyvolení jsou připravováni na věčnou bohoslužbu v nebi.
Stále se zvětšující utrpení, vyžadující stále pevnější víru, se stává překážkou pro mnoho věřících. O Pavlovi si spolukřesťané mysleli, že je trestán Bohem. Říkali, že jeho utrpení je výsledkem nedostatku víry, nebo je to kvůli nějakému tajnému hříchu, který skrývá. Ani my nemůžeme pochopit, proč musel Pavel vydržet různá strádání, kterými prošel. Z Pavlova vlastního svědectví však víme, že žádná z těch věcí nepohnula jeho vírou — a jeho život to prokázal.
„Ale já nepřikládám svému životu žádnou jinou cenu, než abych dokončil svůj běh a splnil úkol, který jsem dostal od Pána Ježíše: hlásat evangelium o Boží milosti.“ (Skutky 20,24)
Milovaní, jste odděleni od všeho, co je ze světa. Bůh je s vámi, aby vás provedl až k vaší věčné odměně.