Bohu velmi vážně záleží na uctívání. To není lehká věc přijít do Božího domu, místa pomazaného Duchem Svatým. I řekl Mojžíš Aronovi: „Toť jest, což mluvil Hospodin, řka: V těch, kteříž přistupují ke mně, posvěcen budu, a před oblíčejem všeho lidu oslaven budu.“ (Leviticus 10:3).
Pán řekl: „Nebudu považován za obyčejného člověka. Jestliže vstoupíte do mé přítomnosti, musíte přede mě předstoupit opatrně a zodpovědně kvůli mé slávě a majestátu.“ Během modlitby a uctívání, obzvláště když jsme v Božím domě, mohou se naše myšlenky velmi rozptylovat. Ježíš vlastně nazval takové lidi pokrytci. Nazval tak ty, kteří přicházeli do jeho přítomnosti, a Boha chválili planě, protože jejich mysl a srdce byly duchem nepřítomné. Přímo jim řekl: „Pokrytci! Dobře o vás prorokoval Izaiáš, když říkal: ‚Tento lid mne ctí rty, ale jejich srdce je ode mne velmi daleko. Marně mne však uctívají.' (Matouš 15:7-9).
A co ty? Pravděpodobně jsi v domě Božím nejméně jednu hodinu týdně. Takže tvé tělo je v církvi, ale kde je tvoje mysl? Tvé rty říkají: „Uctívám tě Pane!“ Ale kam až jsi dovolil svým myšlenkám během chval a uctívání utéci? K rodinným problémům? Obchodním záležitostem?
Možná se domníváš, že všechno, na co se tvoje mysl soustředí, je Boží záležitostí - tvá rodina, tvé povinnosti. Buď si vědom toho, že lidé, ke kterým Ježíš promlouval byli uctívači, kteří se k němu přibližovali svými rty, možná dokonce i svýma rukama a nahlas ho chválili. Ale kde byla jejich srdce a jejich mysl, zatímco uctívali? Pokud byli v myšlenkách roztěkaní, pak jejich uctívání bylo pokrytecké – a bezcenné!
Neber na lehkou váhu Jeho svatou přítomnost! Potřebujeme dbát na svatost Božího domu a vstupovat tam se zbožným srdcem.