Apoštol Pavel vyučuje koloskou církev: „Proto i my … nepřestáváme za vás v modlitbách prosit, abyste byli se vší moudrostí a duchovním pochopením naplněni poznáním jeho vůle, abyste vedli život hodný Pána a ve všem se mu líbili, abyste nesli ovoce v každém dobrém skutku a rostli v poznání Boha“ (Koloským 1,9–10).
Co je potřeba k tomu, abychom se líbili Pánu? Pavel říká: „Jako vyvolení Boží, svatí a milovaní, oblečte milosrdný soucit, laskavost, pokoru, vlídnost a trpělivost. Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy“ (Koloským 3,12–13).
Jinými slovy, máme si položit otázku: „Jsem stále podobnější Kristu? Jsem stále trpělivější nebo naopak prudší? Laskavější a vlídnější nebo zlostnější a hádavější? Něžný a odpouštějící, nebo zahořklý a nepřející? Snáším slabosti a chyby druhých, nebo musím mít vždy pravdu?“
Pavel připomíná, že s ohledem na přicházející soudný den nezáleží na tom, čeho jsme dosáhli nebo jaké dobré skutky udělali. Nehledě na to, jak jsme laskaví k cizím lidem nebo kolik duší jsme přivedli ke Kristu, je zde jedna otázka: Jsme stále více milující, trpělivější, odpouštějící a snášenliví?
Když máme zkontrolovat svůj život s Kristem, nemáme hledět ani tak na to, co děláme, jako na to, čím se stáváme. Změny nelze dosáhnout lidským úsilím. Nestačí se rozhodnout a říct: „Stanu se lepším věřícím,“ protože to se stane působením Ducha svatého skrze víru v Boží Slovo.
Nejprve si Slovo přečtěme a věřme, že skrze ně Bůh k nám mluví. Pak zkoumejme sami sebe a žádejme Ducha, aby nám ukázal, kým skutečně jsme, Boží Slovo je naším měřítkem. A prosme Ducha svatého, aby nás měnil.